Poté, co skončil svůj nabitý házenkářský podzim v barvách německého Kielu, dostal 31letý střelec konečně pár dnů na oddech. I když....
"Mentálně jsem si určitě odpočinul, fyzicky ne," usmál se Jícha. "Program byl hodně intenzivní, trochu se projevila moje povaha - všechno jsem chtěl stihnout za pár dní. S malou jsme byli lyžovat, pak večer za kamarády v Praze, druhý den hrát hokej... Bylo toho hodně, ale hlava si odpočinula."
Zpátky do herních zvyklostí se bude Jícha se spoluhráči z reprezentace dostávat na Provident Cupu v Maďarsku. Česko čeká v pátek utkání s domácím týmem, o den později souboj s Poláky a na závěr v neděli klání s Bělorusy.
Přenášíte si do národního týmu klubovou euforii? Podzim vyšel skvěle.
To bych nesrovnával, nároďák je úplně odlišný způsob hraní, trénování, komunikace. Jsem připravený, ale v jaké formě jsme, nedokážu odhadnout.
Takže neplatí rovnice, že když Jícha září v Kielu, bude výjimečný rovněž v dresu Česka?
V takovém množství je euforie nepřenositelná. V květnu 2012 jsem vyhrál Ligu mistrů a byl jejím nejlepším střelcem - no a za týden jsem prohrál baráž o světový šampionát proti Rusku... Budu se snažit svou úlohu přenést, to samozřejmě. Ale jestli to je garance úspěchu? To si netroufám říct, spíš naopak.
Takže klíčem k úspěchu je podle vás co?
Pořád jsme týmovým sportem. Garancí bude, když každý hráč podá řekněme devadesátiprocentní výkon. Ne že budou dva skvělí a tři špatní. Může se stát, že to mně nepůjde a všichni ostatní zahrají mnohem lépe, budou tahouni. To je pestrost kolektivního sportu. Pokud budeme úspěšní jako tým, beru to.
Přípravu začínáte třemi zápasy za tři dny, až pak budete po návratu do Prahy trénovat. Co od bleskové herní prověrky s těžkými soky čekáte?
Tři zápasy nás čekají za méně než 72 hodin a člověk to může vzít jako dobití baterek: pro mě je vždycky lepší tohle, než sprintovat v hale. Plus se chceme věnovat věcem pro šampionát. Výsledek je pro nás rozhodně nepodstatný.
Jak byste jako kapitán chtěl, aby se vámi vedený tým prezentoval?
Tak, aby do Dánska odlétal tým, který táhne za jeden provaz; aby každý článek provazu věděl, jakým směrem se táhne. Jestli se to podaří, je věcí toho, jak dokážeme investovat náš čas, mysl, hráčskou inteligenci. Ale tahle chuť byla v národním týmu vždycky. Pokud nebudeme připraveni, budou z naší velké akce jen tři hrací dny... Chceme si splnit cíl a zůstat tam o chvíli déle.
Češi v poslední době vítězí hlavně zásluhou obrany, nikoli útoku. Chcete tohle změnit? Nebo je na to příliš málo času?
Moc rádi bychom to změnili, ale situace je jasně daná. Obrana a nadprůměrný výkon gólmanů - to jsou atributy, co nás poženou ze základní skupiny dále. Ač útoku věnujeme obrovské množství času, defenziva zůstává alfou a omegou. Bez ní a brankářů nemůžeme pomýšlet na úspěch.
Jakou má vlastně český tým image? Navenek má velká jména typu vás, Horáka, Štochla, Kubeše... A pak zbytek "pěšáků". Souhlasil byste?
Ve světě je česká házená rozhodně známá díky hráčům, co hrajou bundesligu. Ti ostatní de facto zas tak muziku netvrdí.
Bez výkonu obrany a brankářů nemůžeme pomýšlet na úspěch, říká Jícha
Může to být výhoda? "Neokoukaný" Martin Stržínek z extraligových Hranic třeba hodně pomohl ke klíčové kvalifikační domácí výhře s Němci.
To je otázka sportovního charakteru. Hrát proti velkým jménům může zdravě motivovat, ale zase vždy na druhé straně stojí jejich um. Stržovi jsou tyhle věci úplně jedno, proto podal skvělý výkon. Moment překvapení bychom mohli využít, pokud prolomíme bariéru velké akce. Hodně kluků na ní nikdy nehrálo.
Turnaj začínáte proti Rakousku. Bude to hned klíčový duel?
Všechny tři ve skupině budou. Na minulém Euru v Srbsku jsme první zápas vyhráli, jenže pak prohráli další dva a jeli domů... Z tohoto úhlu neslaví úspěch jedno náhodné utkání, denní forma vyprchá. Musíme ji mít po celou dobu turnaje.
