Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Prostřednictvím mobilu se ta zpráva rozšířila větší rychlostí než jaké dosahuje prudce vystřelený házenkářský míč. A byla natolik šokující, že se adresáti zdráhali uvěřit. "V ten pátek pozdě večer mi přišla esemeska - v první chvíli jsem si myslel, že si ten člověk dělá legraci. Hned jsem mu volal, co blbne," líčí Jaromír Petřík, v devadesátých letech jeden ze svěřenců trenéra Franka v týmu Hranic a nynější vedoucí družstva Kopřivnice.
Frank, jenž se v roce 2004 rozvedl a bydlel u rodičů v hranických Drahotuších, měl v sobotu 30. června odjet s týmem Přerova na turnaj ve slovinské Izole. „Den předtím jsme spolu mluvili, byl si vyzvednout nějaké věci v hale. Měl kolo a aby nemusel přes město, zkrátil si cestu do Drahotuší kolem Bečvy,“ přibližuje tichým hlasem hranický šéf Margla. Náhodná kolemjdoucí viděla ten pátek večer cyklistu, který asi 500 metrů od haly najel na svodidla, přepadl přes ně a zřítil se dolů. Nedopadl do vody, ale na betonovou plochu u jezu.
Pád ze čtyřmetrové výšky nepřežil, přilbu neměl. "Bohužel to byla pravda," chmuří se při vzpomínce. Podobně uvažovali ostatní. "Byla to rána, jsou věci, se kterými se těžko vyrovnáte. A s odchodem Mirka jsem se vyrovnával dvojnásob špatně," přiznává Karel Margla, dlouholetý předseda hranického klubu. Všichni si jen těžce zvykali na skutečnost, že Miroslav Frank, v té době kouč házenkářů Přerova, už nežije.