A to není všechno, tento podnik považuje za test pro účast při Pražském maratonu, který se poběží 8. května. Handicapovaný sportovec, který má po autonehodě z roku 1985 amputovanou pravou nohu pod kolenem, chce s pomocí speciální protézy, jaké používá i jihoafrický atlet Oscar Pistorius, ukázat, že také s jeho postižením se dají tak dllouhé trati zvládnout. "Po setkání se šéfem pražských podniků Carlem Capalbem ve mně vzklíčila touha dokázat, že to jde," pravil šestatřicetiletý šampion.
Před dvěma týdny jste získal šestý titul na dráhovém mistrovství světa handicapovaných cyklistů. Kolik jste už stačil natrénovat na půlmaraton?
Zatím to bylo osm nebo deset tréninků, každý den běhám hodinu a půl. Myslím, že to bude stačit, dodává mi to sebevědomí, že to zvládnu. Na maraton se budu chystat celý měsíc a doufám, že zvládnu i tuto trať. Fyzická příprava je podobná té cyklistické, s technikou běhu mi pomáhá známý trenér Miloš Škorpil.
První prověrka, půlmaraton, se kvapem blíží. Stoupá i nervozita?
Samozřejmě mě napadá, že by možná bylo lepší, kdybych si ten půlmaraton zkusil někde v ústraní. Na druhou stranu je to můj první krok k opravdovému maratonu. Nervozní možná trochu budu, protože to bude velká akce, ale zároveň se těším.
Nechal jste se slyšet, že chcete Pražský maraton zvládnout v čase pod čtyři hodiny. A co půlmaraton?
Fakt nevím! (smích) Ale asdi by to mělo být úměrné mému cíli pro maraton, takže bych to chtěl dát pod dvě hodiny, možná i o něco rychleji,.Ale teprve uvidím, jak to půjde a co tomu řekne tělo. Nerad bych se zničil tak, abych ohrozil přípravu na maraton. Protože půlmaraton je teprve taková vstupní brána.
Na startu pražských podniků budete prvním českým běžcem s podobným handicapem. Jak je tomu v zahraničí?
Při maratonech v New Yorku, Bostonu, Chicagu nebo Tokiu vždycky někdo takový běží. Proto tady chci být prvním, kdo lidem ukáže, že to jde. A jestli někoho inspiruji nebo se dokonce objeví někdo, kdo by se prosadil až na pralympijské závody a konkuroval v nich špičkovým zahraničním atletům, bylo by to prima. A taky chci dokázat, že běžeckou protézu umíme vyrobit i tady.
Je hodně odlišná od té cyklistické?
Je stejná, jaké používá Oscar Pistorius. Ještě předtím, než jsem v roce 1994 začal závodit na kole, jsem spolupracoval s firmou, jež protézy vyrábí. Teď jsem tam dostal prostor, takže jsem si ji udělal sám - je to vlastně karbonová pružina, od konce pahýlu nohy vede karbonový list, který skvěle vrací energii. Trochu horší je stabilita, ale když se člověk naučí držet balanc, tak běžím úplně stejně jako kdybych měl obě nohy.
Jaká vlastně byla první zkušenost s novou protézou?
Úžasná. Když jsem s ní ve Stromovce běžel poprvé, tak jsem sde rozesmál! Naštěstí to bylo pozdě večer, takže mě nikdo nepovažoval za blázna, zkrátka jsem běžel s obrovskou radostí¨a přitom jsem si vzpomněl, jak jsem běhal, když jsem byl malý a měl obě nohy. A manželka mi potvrdila, že můj běh vypadal úplně normálně.
Jaký ohlas vyvolal váš běžecký záměr v okruhu vašich známých?
Veskrze pozitivní. Když jsem to před časem oznámil na webu, dostalo se min obrovské podpory amatérských běžců, a jejich komunita je u nás skoro tak velká jako u amatérských cyklistů.
Žádná negativní reakce nebyla?
Byla by, ale vyhnul jsem se jí. Mému cyklistickému trenérovi jsem to řekl až jako poslednímu ve chvíli, když jsem nedávno vyhrál titul mistra světa. Kdybych mu to řekl předtím, nepustil by mě, ale takhle mi dal dva měsíce volna na běžeckou přípravu za odměnu. Ale tu pauzu jsem stejně potřeboval, neměl jsem dovolenou od roku 2007, chtěl jsem si od cyklistiky psychicky odpočinout. A je to fajn, kolo mi už začíná chybět, už se na bicykl zase těším. Od května mi začne letní sezona a já se pokorně vrátím k cyklistice.
