Co jste všechno během té dlouhé pauzy stihl?
Vytvářel jsem si názory, co a jak budu dělat. A taky měl nějaké pohovory s hráči, hlavně s těmi z NHL. Povím vám, někdy mi to už přišlo tak dlouhé, že jsem si říkal: Kurnik šopa, že já nešel do nějakého klubu. Někam, kde by mě pak v danou chvíli uvolnili pro reprezentaci.
Tím byste však popíral názor, kterým jste kritizoval svého předchůdce Růžičku. Že reprezentační kouč by se měl věnovat jen národnímu týmu.
Jenže když šampionát končí někdy v květnu a vy potom máte celou dobu volno... Je to těžké, protože když působíte v klubu, léto třeba trávíte suchou přípravou. Já si místo toho jen povídal s některými hráči o tom, jakou mají motivaci reprezentovat. Až rozjetá liga mě potom vtáhla do samotné hry.
Takže jste změnil svůj pohled a připouštíte zastávání funkcí na dvou židlích?
Nezměnil jsem pohled v tom, že práce reprezentačního trenéra má být nezávislá. Že trenér má mít čas podívat se tam či onam, že nemá být pod tlakem... Jen říkám, že čekání na sezonu bylo v mém případě dlouhé tak moc, až mě trkla myšlenka být v nějakém klubu, kde bych nebyl úplně zainteresován. Ale je fakt, že to spojit asi nejde. Pravdou zůstává, že se jako trenér nároďáku máte věnovat své práci naplno.
Když jste měl tolik času, kolik zápasů jste zhlédl?
Tři v každém týdnu. Jezdil jsem po lize, letěl do Ruska a Finska.
Stihl jste promluvit se všemi hráči, které jste měl v plánu?
Já s nimi moc rozhovory nevedl, jen občas s někým. Není to tak, že bych je zdravil a ukazoval, že tam jsem, protože jejich povinností je odvádět maximum v každém zápase. Jestli mám říct, s kým jsem mluvil, tak to bylo hlavně s hráči, kteří v Praze hráli NHL. Během šampionátu se o některých napsalo hodně a já nemám ten pocit, že za nás nechtějí reprezentovat.
Další, s kým jste vedl rozhovory, byl také Jaromír Jágr. Jaký na vás zanechal dojem?
Byl velmi vstřícný. A první jeho věta byla, že chce reprezentovat. Bavili jsme se dlouho, třeba o tom, jestli by příští týden odehrál v Budějovicích zápas před domácími fanoušky. Jenže pak měl drobné zranění a navíc si přiletěl pro státní vyznamenání. Je hloupost, aby pořád cestoval, takže si udělá vlastní program, který mu vyhovuje.
Bavili jste se spolu, že ho povoláte na jiný turnaj?
Dohodli jsme se, že přijede až na ten dubnový v Česku. Těsně před světovým šampionátem.
Přijde vám dnes Jágr moudřejší proti čtyřem rokům nazpátek, kdy se pod vámi loučil s národním týmem?
Víte, zkušenosti z vás dělají člověka, který je potom předává dál. A Jarda je má už od samého mládí a další dlouho sbíral. S určitým věkem na nějaké věci změníte postupně pohled. On byl svůj a svůj je i nadále, ale nepřijde mi, že by byl dřív špatný. Teď má jen trochu víc evropský pohled, dřív byl zvyklý na užší kluziště, byl vždy nejlépe placeným hráčem a vyvíjel na sebe větší tlak... Dnes chce být především platný týmu a osobních statistik si už nevšímá. Má jiný přístup. I jeho rozvážnost je jiná.
Pozorujete hodně hráčů. Kdo vám z nich dělá největší radost?
Ani laikovi přece nemohou uniknout výsledky Romana Červenky, ten má famózní formu. Jsem mile překvapen Lukášem Kašparem, Jirkou Novotným, Pepou Vašíčkem, z beků to jsou například Rachůnek a Blaťák, taky jsem nevěřil, že toho v Petrohradu odchytá tolik Jakub Štěpánek. V extralize pozoruju, jak v brance chytají mladí jako Kovář či Růžička. A třeba Schwarz z Boleslavi je jedním z kandidátů na post gólmana v reprezentaci.
Tak se zastavím ještě u jiného brankáře, Dominika Haška. Před sezonou jste tvrdil, že mu chcete dát šanci, pokud si ji zaslouží, jenže v KHL se mu moc nedaří. Přehodnocujete už svůj názor, nebo jste ho stále ještě nezatratil?
Nezatratil. Já nezatracuju žádného hráče v žádné situaci. Protože nikdy nevíte, kdy kdo bude nebo nebude zdravý – vždyť vzpomeňte na poslední šampionát. Proč bych měl říkat, že Dominik nemá kvůli svému věku šanci, když vyhrál loni titul v extralize? Urážet dopředu někoho, že nemá žádnou šanci, to nechci. Na druhou stranu přiznávám, že jeho situace není moc dobrá.
Takže budete čekat, jestli mu postupem času bude stoupat forma, nebo si Haška ověříte na některém z turnajů?
Mám-li uvažovat o tom, že pojede na šampionát, pak chci, aby jeden turnaj odchytal. Záleží na jeho výkonnosti, ne na mně.
Ještě tedy k vaší práci: dříve jste měl svou koncepci založenou na testování co nejvíce hokejistů a hledání vhodných typů, kdežto Růžička spíše sázel na pevné jádro týmu. Budete se držet stejné strategie jako předtím, nebo to už není tak potřeba?
Musíte ale vzpomenout na můj vstup do reprezentace – bylo to přece po zámořské výluce. Tehdy se všichni hráči rozutekli a já musel skládat nový výběr z nových jmen. Z těch Rolinků, Marků, Blaťáků či Čáslavů. Ty všechny jsem přivedl já a nechával je rozehrávat tři roky. Dnes jsem zastáncem toho, že chci jádro zúžit, a ne že dá někdo góly v pěti zápasech a půjde do nároďáku. Jednoho či dva nováčky v týmu mít budu. Deset už zkoušet nechci.
Cítíte, že se vracíte v jednodušší pozici než před pěti lety?
Lehké to nemáte nikdy, podívejte se třeba na soupeře z Ruska, jak silný tým v současnosti má. Je paradox, že jsem tehdy uhrál dvě medaile, přitom jakou jsme měli v Rize sestavu... Já když tenkrát nominoval Rolinka, víte, kolik lidí se mi smálo? Jenže já mu důvěřoval, byl to poctivý kluk, který se nebál chodit do souboje a rval se, aby mužstvo nedostalo gól. Díky nároďáku se dostal do Ruska, no a z Ruska se vrátil do nároďáku jako lídr.
Když už jsme tedy u něj... Řeší vám jméno Rolinek otázku českého kapitána?
Mám s ním nadstandardní vztah, diskutujeme spolu velmi často. Ale má teď nějaké zdravotní problémy. Kdyby přijel, kapitánem bude, takže řešit to budeme, až nepřijede.
