LN Stihl jste už medaili pořádně oslavit?
Žádná organizovaná oslava neproběhla, ale stále potkávám známé, s kterými se u vína bavím o hokeji. V Bratislavě jsme se také domluvili, že se celý realizační tým sejde v létě tady v Kravařích. Uvidíme, kdo přijede z hráčů, v kabině jsme si ale slíbili, že sem dorazíme všichni.
LN Jak vysoko vůbec tenhle úspěch řadíte?
Pro mě to byl nejkrásnější turnaj, trénování jsem si užil. Měli jsme dobrou partu, v kabině byla sranda, navíc všichni šli za stejným cílem. Nikdo nebyl nespokojený, že by málo nebo moc hrál. Sami hráči si dali jednotný cíl, když ke dveřím od kabiny napsali nápis: nepřišli jsme si zahrát, ale vyhrát.
LN Vyhráli jste souboj o třetí místo, ale medaile mohla být přeci jenom z blyštivějšího kovu, ne?
To mohla. Tým byl výborně sladěný, šlapal. Mrzí mě, že to není zlato, hlavně kvůli fanouškům.
LN Je něco, co byste udělal na šampionátu jinak?
Asi bych při semifinále se Švédy hráče důrazněji upozornil, aby byli v obraně více trpěliví a na šance si počkali. Byl to skutečný pátek třináctého, ten den se nedařilo snad nic. Soupeř nás trestal z protiútoků. Rozhodčí, asi neúmyslně, přehlédli tři hrubé fauly, a po nich jsme dostali dva góly. Hlavní ale je, že jsme pak zvládli těžký souboj se sbornou. A porazit Rusy třikrát během několika týdnů není jednoduchou záležitostí. Na ulici mě stále zastavují lidé a děkují, že si užili dva týdny skvělého hokeje. To je pro mě velké vysvědčení.
LN Spousta fanoušků, a v Lidových novinách i kouč Vladimír Růžička, vám ale vyčetlo, že jste během semifinále posadil Romana Červenku. On přitom pak nasázel Rusům hattrick. Stále si za svým rozhodnutím stojíte?
Ano. Za prvé chci říct, že já také neříkám Vláďovi Růžičkovi, když koučuje, co bych udělal jinak... A za druhé: letos strávil Červenka na šampionátu na ledě dvakrát tolik času než loni pod Růžičkou. Další věcí je, že nikdo z fanoušků, možná ani Vláďa Růžička, neví, že jsem Červenku už během Euro Hockey Tour upozorňoval, že musí dát do hry víc srdce.
LN Co vám na to řekl?
Že hraje s Jardou Jágrem, a že tedy hraje jiným stylem. Jardovi je o čtrnáct let více, má jinou postavu, a přitom na mistrovství lítal nahoru dolů... Červenka také za osm utkání, kdy hrál v přesilovkové formaci s Jágrem, Plekancem, Rachůnkem a Židlickým, dal jeden jediný gól. Tak čemu jsem měl věřit, když pak udělal faul a my jsme dostali gól? Přitom jsem ho na to předtím upozorňoval. Jsem rád, že jsem Romana vyprovokoval k tomu, aby se stal tím, kdo nám možná uhrál bronzovou medaili, když v pravý čas trestal ruské chyby.
LN Jaký s ním máte vůbec vztah?
Jako kluka ho mám rád, už jsem ho vedl v reprezentační dvacítce. Myslím si ale, že by se mělo jeho myšlení trochu změnit, aby takzvaně neusnul na vavřínech. Tah s jeho posazením tedy nebyl emotivní, přemýšlel jsem o něm už delší dobu. Věřte mi, že jsem mu vděčný za tři góly, které dal Rusům. Ale on by měl být zase vděčný za to, že jsem mu já jako trenér dal šanci hrát v útoku s nejlepšími hokejisty světa. Můžu také vytáhnout teorii, že kdyby se ve čtvrté lajně místo Průchy trápil Červenka, tak by třeba Průcha dal v prvním útoku pět gólů...
LN Takže nevěříte, že by Červenka obrátil vývoj semifinále?
Ne. Nemám k tomu důkazy, to ve sportu ani nejde. Ale když jsem mu říkal, že nebojuje, odpověděl, že bojuje. Tak jsem se ho zeptal, proč jede Plekanec první dopředu a jako první se i vrací. Na to mi neuměl odpovědět. A to byl taky důvod, proč Plekanec hrál oslabení a Červenka ne. Není to nic ve zlém, jen se snažím vysvětlit to střídání.
LN Nejste na kouče Růžičku tak trochu naštvaný? Už podruhé se loučil s reprezentací zlatem a to je pro nového trenéra asi dost svazující...
Je to těžké břemeno, ale naštvaný nejsem. Spíš naopak. S Růžičkou máme v lecčem rozdílné názory, někdy se zbytečně dostaneme do křížku, když to vyprovokují druzí. Já proti němu ale vcelku nic nemám a vážím si ho. Je totiž pracovitý a hokeji rozumí.
LN Posazením Červenky jste opět rozpůlil národ, což je u vás typické po celou kariéru. Říká se, že vás lidé buď milují, nebo nenávidí. Jak se s tím žije?
Tak to prostě je. Dokázal jsem se vypracovat z trenéra v druhé národní lize až do národního týmu, vždy jsem v extralize hrál play off, několikrát jsem dostal kluby do finále. A to mi dodává sebevědomí.
LN Máte medaile z extraligy, juniorského i seniorského šampionátu a olympiády. Žádná z nich ale není zlatá. Užírá vás to hodně?
Je to bolestivé, ale já si říkám jedno: pode mnou je spousta jiných trenérů, kteří by byli vděční i za jedinou z mých jedenácti medailí. Jsem vděčný za to, co mám - zdraví a rodinu.
