Soukalovou dohnala únava: Cítím se strašně, sezonu pojmu odpočinkově

Na Letiště Václava Havla dorazila z biatlonistů ve čtvrtek jako poslední. Krátce před 14. hodinou se objevila v doprovodu svého přítele Petra Koukala. Pak ochotně předstoupila před novináře, jenže nadšení z ní příliš nesálalo. „Fyzicky jsem strašně unavená,“ přiznala 25letá Soukalová.

Čím to?
Pár dnů zpátky jsem si říkala, že to pro mě byla zatím nejrychlejší příprava. V době, kdy ostatní měli čas na regeneraci a všechno, co k tomu patří, jsem celý den někde stála kvůli sponzorům, takže si člověk psychicky neodpočine. Od jara jsem neměla asi ani jeden den volno. Věděla jsem, že ten program bude těžký. Ale že až do takové míry, to jsem nečekala. Poznávají mě lidi, jsou milí, ale člověk si nikde moc neodpočine. Do příštího roku to budu muset omezit, odjet někam na dovolenou a nezůstávat v Čechách.

Přičítáte i tomu zdravotní problémy, které vás trápily?
Určitě, tělo se bránilo. Byla jsem unavená a absolvovala všechen trénink, asi to pro mě už bylo moc. Brala jsem po několikatýdenních neustále se vracejících komplikacích dvoje antibiotika. Doufám, že teď se ten řetězec utnul. Cítím se dobře, ale je hodně nepříjemné skočit zase do tréninku a snažit se o fyzické výkony. Nevím, jestli to tak mám jen já, ale než se do toho dostanu zpátky, tak to trvá několik týdnů. Takže ten začátek asi bude pomalejší.

Jaké tedy máte ambice?
Moje myšlenka byla to pojmout spíš celé odpočinkově. Začala jsem na sobě pociťovat, možná i vzhledem k akcím po olympiádě, velkou fyzickou únavu. Snad chytnu slinu a bude mě bavit závodit a třeba na tu únavu i zapomenu. Teď to bude mezi závody regenerační odpočinkový trénink. Není to extra těžké, já se tam budu pokoušet se mezi ostatní začlenit.

Skutečně byste uměla pojmout sezonu čistě odpočinkově?
Bude to těžké, ale už jsem se s tím vnitřně asi smířila. Když člověk ví, že na to má, tak to je něco jiného, člověk si věří. Já jsem si splnila olympijský sen, to bylo maximum, ale teď jsem fyzicky tak strašně unavená, že to nijak jinak brát ani nemůžu. Byla bych akorát hrozně zklamaná, že bych jezdila za očekáváním.

Jakou váhu přikládáte přípravným závodům? Ve sprintu ve Finsku jste skončila osmá, až čtvrtá z Češek...
Měla sem strašně starý lyže, to tomu asi taky nepomohlo. Ale v takové neformě jsem nebyla ani nepamatuju, jelo se mi hrozně, od prvních 150 metrů jsem byla kyselá.

Na druhou stranu jste neminula ani terč. Byla jste spokojená aspoň se střelbou?
Jak se říká, tonoucí se stébla chytá, tak jsem se snažila aspoň to trefit.

Vypadá to, jako byste letošní sezonu předem odepisovala...
Moje aktuální forma není kdovíjaká, spíš nijaká. Pořád ale mám naději, že se s tím do března dá něco udělat, takže do Kontiolahti (mistrovství světa) bych to chtěla směrovat.

Věříte, že by se to mohlo za tři měsíce zlomit?
Budu dělat, co budu moct. Budu se snažit věřit. Ale nejsem tak ambiciozní a prohry beru dobře. Říkám si, že člověk je jednou dole a jednou nahoře. Když to jednu sezonu nepůjde, tak pořád věřím tomu, že už jsem něco dokázala, nějaké výsledky za sebou mám. Takže i kdybych skončila, tak jsem dokázala to, co jsem chtěla. Mnohem víc, než jsem věřila, že můžu dokázat. Snad to ještě někdy v budoucnu cinkne.