Jaké to je být futsalistou v Česku?
Záleží hodně na tom, v jakém jste týmu. Hodně se totiž liší. V Chrudimi hraju jako profesionál. Futsal mě živí, nemusím chodit do práce. Kluci v jiných klubech do ní ale chodí, hrají fotbal a futsal mají jen jako koníček.
TÉMA LN: Kouzlo futsalu. Mladší bratr klasického fotbalu získává lesk - VÍCE ČTĚTE ZDE!
Strávil jste dva a půl roku v týmu Brodosplit Split. Je chorvatská liga kvalitnější?
Když jsem do Splitu odcházel, byly tam mnohem lepší podmínky než u nás. Klub dokázal přilákat kvalitní zahraniční hráče, hlavně Srby a Brazilce. A na zápasy tam chodilo o dost víc fanoušků.
Proč jste se tedy v roce 2008 vracel domů?
Split byl zvyklý vyhrávat, a nám se podařilo skončit dvakrát na druhém místě, což byl neúspěch. Navíc mám rodinu a dvě děti. Pro ně tam nebylo optimální prostředí. Taky mi přišla zajímavá nabídka z Chrudimi.
Změnila se za tu dobu česká liga hodně?
Kvalitou už snese srovnání s tou chorvatskou. Celková prezentace šla nahoru, futsal se hodně medializoval a přišlo mnoho zahraničních hráčů.
Hodně futsalistů začíná u fotbalu. Je to i váš případ?
Hrával jsem za mládež a rezervu ve Viktorii Plzeň. Neviděl jsem tam ale žádnou šanci prosadit se do áčka. Trenéři se pořád měnili a vodili si nové, zkušenější hráče. Po roce a půl jsem rezignoval a zkusil futsal. Když mě pozvali do reprezentačního výběru do jedenadvaceti let, začal jsem věřit, že můžu něčeho dosáhnout.
Takže zpětně nelitujete, že jste dal přednost futsalu?
Je akčnější a zábavnější, máte víc kontaktů s balonem. Jsem rád, že jsem zvolil futsal, dostal jsem se do reprezentace a měl šanci podívat se do světa.
Ještě si klasický fotbal někdy zahrajete?
Nastupuju za Pardubice. Nevím ale, jestli budu pokračovat. Fotbal je pro mě jen doplněk a je otázka, jestli ho budu stíhat, protože jsme postoupili do ČFL.
