„Podíval jsem se na trenéra, který mi pokynul, abych šel dopředu na roh. Naběhl jsem si na vzdálenější tyč, ale obrana míč odvrátila. Původně jsem chtěl hned běžet zpátky, ale bylo to daleko, tak jsem si to rozmyslel,“ řekl Hitz na internetových stránkách bundesligy.
„Povedlo se nám získat míč zpátky, a když jsme ho vrátili do vápna, byl jsem ve správnou chvíli na správném místě,“ přidal Hitz. „V žácích jsem hrál občas v útoku, tak se to asi vyplatilo. Navíc i teď při rozcvičce radši střílím na branku, než abych stál mezi tyčemi,“ přidal.
Hitz nastoupil poprvé po vyléčení natržených vazů v koleně a právě pravou nohou vstřelil svou první branku v kariéře. „Koleno mě nijak nelimitovalo. Mám ale pevnou ortézu ze staré školy, takže i to nejspíš hrálo roli,“ prohlásil sedmadvacetíletý švýcarský gólman.
Přestože vyrovnal na 2:2 a stal se teprve třetím brankářem v historii a prvním od března 2002, jenž dal branku ze hry, na nějaké bezprostřední oslavy prý neměl Hitz pomyšlení. „Snažil jsem se hlavně dostat rychle zpátky do branky. Naskákali ale na mě všichni spoluhráči, takže jsem musel slavit trochu déle,“ usmál se.
Po utkání si už ale Hitz nezvyklý okamžik užíval. „Nemám moc velkou sbírku dresů, ale tenhle si dám na čestné místo. A asi si schovám i kopačky,“ prohlásil.
