Ve Wolfsburgu, jednom z nejbohatších bundesligových klubů, má smlouvu do roku 2016 a nikdo se neobává, že ji nenaplní. Pořád je ho totiž plné hřiště, pořád dává góly. Tak to bylo v Dinamu Záhřeb, CSKA Moskva i v Bayernu Mnichov, což jsou hlavní Oličova působiště před Wolfsburgem.
Kde se v něm bere tak úžasný a bezedný rezervoár sil a kondice? "Zřejmě jsem zdělil dobré geny. Ale u mě všechno začalo nejspíš v dětství. Z nádraží, které je od naší vesnice patnáct kilometrů daleko, jsem často utíkal až domů," vyprávěl pro Sport Bild Olič, nejslavnější rodák z chorvatské obce Davor, příběh jako vystřižený z publikace o etiopských vytrvalcích.
"Povídám o tom i svým synům, je jim dvanáct a deset let. Když doma něco děláme, často říkají: tati, jsme utahaní! Tam jim říkám, že utahaní být nemůžou, protože já ten pocit z dětství neznám - mohl jsem hrát fotbal a běhat celý den. Takže jste jenom líní, odpovídám jim."
Kdo s koho? Ivica Olič (vlevo) vs. Oscar.
V chorvatské reprezentaci Olič nasbíral 97 startů a a lze očekávat, že do Vánoc vstoupí do klubu stovkařů, v němž už jsou Dario Srna, Stipe Pletikosa, Dario Šimič a Josip Šimunič. "Jestli dá bůh," řekl pro záhřebský Jutarnji list jeho bratr Marin, který v sobotu, v předvečer zmíněných 35. narozenin, bouřlivě oslavil Oličův gól Hoffenheimu. Ve třech odehraných kolech bundesligy dal Olič dvě branky, ve Wolfsburgu je třetí sezonu a v 78 zápasech dosáhl třiceti střeleckých zápisů.
Dát tak Buffonovi gól i potřetí...
V reprezentaci debutoval v únoru 2002 proti Bulharsku, ve dvaadvaceti, ale jeho první reprezentační gól z dosavadních devatenácti je opředený gloriolou slávy. Na mistrovství světa v japonském Ibaraki Olič prostřelil slavného Buffona a pomohl tak k vítězství nad Itálií 2:1. Ten gól považuje za nejdůležitější v kariéře, byť později pokořil i Van der Sara, brankáře Manchesteru United.
S nyní šestatřicetiletou italskou legendou mezi tyčemi má ještě jednu zkušenost - v závěru roku 2009 se v dresu Bayernu v Lize mistrů podílel na vítězství na půdě Juventusu 4:1, když Buffona překonal jednou. K finále "věčného duelu old boys" by mělo dojít 16. listopadu v Miláně v kvalifikaci o Euro Itálie - Chorvatsko. "Jsme málem jako mušketýři po deseti letech, ale dát Gianluigimu gól i do třetice... Ne, to snad už ani nejde," smál se Olič.
Zásady životosprávy prý začal dodržovat beze zbytku dost pozdě, v sedmadvaceti.
Sám proti zbytku Wolfsburgu
"Do té doby jsem jedl všechno, pil Coca-Colu a různé sladké limonády. Pak jsem ale zanevřel na cukr, tyhle nápoje už dávno nepiju a nesladím ani kafe. A když mám víc než svých 82 kilo, dám si k večeři jen ovoce. To je jediný způsob, jak si udržet váhu a kondici, kromě tréninku, samozřejmě. Znám spoustu třicetiletých fotbalistů, kteří mají problém s nadváhou a jsou pomalí. To se mi nestane, chci zůstat rychlý a utíkat obráncům, dokud to půjde," pokyvoval hlavou.
Jak dlouho ještě? Bude snad zlobit obrany soupeřů i ve čtyřícítce? "To bych rád, ale není to pravděpodobné," usmál se. "V mém věku už tak daleko nehledím, hlavně chci mít dobrou tuhle sezonu s Wolfsburgem. Až uvidím, že už to nejde, skončím," má jasno účastník tří mistrovství světa a dvou evropských šampionátů.
A ještě jeden z vtípků, které se o Oličovi vyprávějí, tento je z Německa. "Na trénincích Wolfsburgu hraje sám proti ostatním jedenadvaceti hráčům. Ještě nikdy neprohrál."
