V dresu Manchesteru přitom dosáhl největších úspěchů. V sezoně 1967/68 svými finesami, neopakovatelným vedením míče i důležitými góly dovedl Manchester k triumfu v Poháru mistrů. Na konci roku získal Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy a celá Británie mu ležela u nohou.
„Uměl skvěle hrát oběma nohama - někdy to vypadalo, že jich má šest,“ prohlásil o něm Matt Busby, jeho trenér z Manchesteru United. O jeho nesmírné popularitě svědčí i fakt, že dostával kolem deseti tisíc dopisů týdně. Poté, co musel červeno-bílý dres svléknout, ale přišel hluboký pád sportovce s image rokenrolové hvězdy.
S Manchesterem spojil většinu své kariéry, tedy alespoň její hvězdné části. Přišel jako sedmnáctiletý mladík na doporučení hráčského agenta, který tehdejšímu majiteli United Mattu Busbymu napsal: „Myslím, že jsem Vám našel génia“. Best se brzy vyšvihl po bok největších hvězd týmu Dennise Lawa a Bobbyho Charltona, celkem v 474 vystoupeních za Manchester nastřílel 180 gólů a pomohl klubu k zisku dvou mistrovských titulů.
Avšak v reprezentaci se mu tolik nedařilo, za jeho éry patřilo Severní Irsko jen k průměru a během 13 let v národním týmu se Best nikdy nedočkal startu na velkém turnaji. Podle kritiků k tomu přispěla i špatná fyzická připravenost největší týmové hvězdy.
Pelé: Byl nejlepší na světě
Po vyhazovu z Manchesteru prošel George Best několika menšími britskými kluby, na živobytí si vydělával i v zámoří. Kopačky definitivně pověsil na hřebík jako sedmatřicetiletý v roce 1983. I nadále však plnil přední stránky novin, především milostnými aférkami a problémy s alkoholem. „Většinu peněz jsem utratil za chlast, holky a rychlá auta. Zbytek jsem promrhal,“ nechal se slyšet Best. „V roce 1969 jsem se vzdal žen a alkoholu. Bylo to těch nejhorších 20 minut mého života,“ prohlásil jindy.
V roce 1999 v anketě britského fotbalového magazínu World Soccer o nejlepšího fotbalistu 20. století obsadil osmé místo, organizace IFFHS věnující se sportovním statistikám jej umístila v podobné anketě na místo šestnácté. Besta samotného ale nejvíc těšilo uznání od legendárního Brazilce Pelého, který prohlásil, že Best byl ve své době nejlepším hráčem světa. „To je největší možná pocta v mém životě,“ prohlásil severo-irský fotbalista.
V roce 2002 podstoupil transplantaci jater, toto varování ale nebral vážně a alkoholu se nedokázal vzdát. Zemřel 25. listopadu 2005 na komplikace spojené s transplantací ve věku pouhých devětapadesáti let. Na pohřeb George Besta do jeho rodného Belfastu dorazilo na 100 000 lidí, mezi smutečními hosty byla i smetánka Severního Irska a britského fotbalu.
