Výjimku dělá jen v případě, když populární "Fedex" nastoupí proti domácí naději Andy Murraymu. Jako v červenci, kdy se oba střetli ve wimbledonském finále. Jako zítra, kdy si oba dají na stejném místě repete v olympijském turnaji. All England Club si pod pěti kruhy nemohl přát lepší tečku.
Když se Federer v pátečním maratonu tahal o rozhodující set s Argentincem Juanem Martínem del Potrem, každý jeho vítězný míček slavilo publikum na centrálním kurtu aplausem. Po proměněném mečbolu přišel jásot patnácti tisíc lidí. Mezi nimi i americká basketbalová hvězda Kobe Bryant.
ČTĚTE TAKÉ |
Tenisový fenomén má před sebou od začátku her obrovskou výzvu. A každý, do tohoto sportu alespoň trochu zapálený, to moc dobře ví. Elegán kurtů už vyhrál za svůj život všechno, co se dalo. Jen jediná trofej mu chybí a moc po ní touží - olympijské zlato ze singlu.
"Ještě musím udělat jeden krok a bude hodně těžký," říkal po vydřeném vítězství 3:6, 7:6 a 19:17. "Ale na tuhle chvíli jsem čekal dvanáct let. A na mé čtvrté olympiádě přišla." Kde také jinde by už přijít měla? Travnatý svatostánek se stal královými hradbami, které si zatím letos nenechal nikým vzít.
V Sydney ještě coby benjamínek prohrál bitvu o bronz, pak už pod pěti kruhy patříval za hlavního favorita. Jenže v Aténách ho senzačně vyřadil ve druhém kole tehdy 18letý Tomáš Berdych. A před čtyřmi roky v Pekingu si čtvrtfinálovou porážku ve dvouhře vynahradil alespoň zlatem v deblu se Stanislasem Wawrinkou.
Čtyřhra je fajn. Ale singl je singl. Na letošní olympiádě se zapsal do dějin už před nedělním finále. Po téměř čtyřech a půl hodinách hrál společně s Del Potrem nejdéle trvající třísetovou bitvu v historii.
Když skončil, úlevou zvedl ruce nad hlavu. To Argentinec schoval tvář v dlaních a nezastavil pláč. "Ale můžeš být na sebe hrdý, odehrál jsi velký zápas," řekla mu světová jednička bezprostředně po utkání, když si podávali u sítě ruku. "Těžký boj od prvního do posledního míčku. Na konci už nebyl jen o fyzičce, ale i o psychice."
Když po té bitvě přišel vítěz 17 grandslamů na tiskovou konferenci, v sále pro zhruba sto míst se tlačili novináři z celého světa. Klidně postávali u stěn, jen aby byli u dvacetiminutové smršti otázek.
A tenista trpělivě odpovídal. Třeba na to, jestli ho během vyčerpávajícího dramatu rušil v hledišti brekot malé ratolesti. "Slyšel jsem křičet mnoho malých dětí," rozesmál otec tříletých dvojčat žurnalisty. "Připadám si tady opravdu jako doma."
Češi bojují o medaile. Podívejte se Beachvolejbalistky Kristýna Kolocová a Petra Sluková |
Zatímco poraženého čeká bitva o bronz s Novakem Djokovičem, Federera vyzve právě vítěz druhého zápasu Murray, jenž Srba porazil dvakrát 7:5.
Murray - Federer, Federer - Murray. Pro Londýňany je tohle zápas snů. V živé paměti mají ještě měsíc staré finále Wimbledonu. Tehdy se po porážce 1:3 namotivovaný Skot před vlastním publikem rozplakal se slovy. "Už jsem byl blízko..."
Blízko je znovu. Stejně jako jeho soupeř Federer k touženému zkompletování své bohaté sbírky, čímž by si dal předčasný dárek ke svým středečním jednatřicátinám. Možná má vůbec poslední šanci. V Riu mu totiž bude skoro pětatřicet a hrát se bude na jeho méně oblíbené antuce.
Těšte se na ten zápas, ti dva do něj dají všechno. Londýn se už nemůže dočkat.
