Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

‚Facka do obličeje dějin‘. Ragbyovou hymnou Anglie je otrocký spirituál

Sport

  6:01
LONDÝN/PRAHA - Píseň Swing Low, Sweet Chariot je už skoro tři desetiletí neoficiální hymnou anglického ragby. Z hrdel desetitisíců fanoušků zní ve formě monumentálního chorálu téměř při každém zápase Albionu. Nedávno skončený turnaj Six Nation Championships ale znovu otevřel otázku, proč je ragbyovou hymnou Anglie píseň o utrpení a útlaku afroamerických otroků.

Anglický ragbista Ben Te’o na Six Nations Championships. foto: Reuters

„Někdo vždycky začne zpívat tuhle píseň na začátku zápasu, protože chce, aby se všichni dostali do varu,“ říká jeden z anglických ragbyových fanoušků před londýnským svatostánkem Twickenham.

Tato strategie funguje dokonale, chorál v podání 80 000 fanoušků je skutečně elektrizující a Anglii na letošním Six Nations Championships pomohl k obhajobě vítězství.

Chorál Swing Low, Sweet Chariot před zápasem Anglie-Austrálie na MS 2015:

Kde se ale tato píseň v ragby vzala?

Pro odpověď se musíme vrátit opět na stadion Twickenham až do 19. března 1988. Angličtí ragbisté stojí v posledním zápase Poháru pěti národů (do roku 1999 hrálo turnaj jen pět týmů) proti rivalovi z Irska.

Týmu se dlouhodobě nedaří, z 23 posledních zápasů na tomto každoročním klání vyhrál jen 8 a i proti Irsku po první půli prohrává Anglie 0:3. Pak ale začne úřadovat Chris Oti, dvaadvacetiletý anglický ragbista černé pleti. Položí tři pětky a strhne vývoj zápasu na stranu domácích, kteří nakonec slavně vítězí 35:3.

Vzhůru do ragby! velí v Číně. Rozvoj dříve zakázaného sportu financuje i Alibaba

Po třetí pětce Otiho, jenž byl v tu dobu prvním černošským ragbistou v anglickém dresu po 80 letech, skupinka studentů a nadšených ragbistů z benediktinské školy Douai z Woolhamptonu spustila zpěv spirituálu Swing Low, Sweet Chariot. Brzy se přidali další diváci a spontánně vznikl mohutný chorál.

„Diváci najednou začali zpívat. Upřímně, po zápase jsme si říkali ‚Co to bylo? Kde se to vzalo?‘,“ přiznává Rob Andrew, útoková spojka anglické reprezentace v letech 1985-1997 a účastník zápasu s Irskem.

Píseň o utrpení a smrti

Studenti zkoušeli nastartovat dav už před tím, zpívali spirituály Jerusalem, The Land of Hope and Glory i další, ale zabral až Swing Low, Sweet Chariot, který podle jednoho ze zmiňovaných studentů Davea Halese byl tehdy populární v malých ragbyových klubech. „S Chrisem Otim to ale nijak nesouviselo,“ vyvrací legendu další z tehdejších diváků John Ward.

Problém je v právě tom, že pro Američany a lidi znalé historie USA je tento spirituál symbolem porobení, útlaku a nelidského zacházení, které museli trpět Afroameričané v otrokářské éře v 19. století. Proto po letošním Six Nations opět vyvstala otázka po vhodnosti této neoficiální anglické ragbyové hymny.

„Měla by tato slova znít z úst tisíců maloměšťáků, převážně bílých?“ ptá se novinářka píšící pro CNN Aimee Lewis.

Podle některých interpretací slova spirituálu odkazují k zakázanému hnutí Underground Railroad, které v druhé polovině 19. století pomáhalo otrokům uprchnout do svobodných států USA a do Kanady. Podle dalších je prostě písní o utrpení, touze po vykoupení a smrti.

„Píseň patří do skupiny spirituálů, které říkají ‚radši chci zemřít, než žít tady. Pane, přijď a vezmi si mne‘,“ řekl před lety pro dokument BBC Horace Clarence Boyer, expert na černošskou hudbu.

„Je v pořádku, že píseň z otrokářské éry, která je zakódovanou zprávou pro otroky hledající cestu ke svobodě, je používána k povzbuzení sportovního týmu?“ ptá se nyní Cornell William Brooks, prezident Národní asociace pro zvýhodňování barevných lidí (NAACP), organizace starající se o práva Afroameričanů. „Je to facka do obličeje dějin otroctví,“ řekl Brooks pro CNN.

Podle Josephine Wrightové, profesorky hudby a černošských studií na univerzitě v Ohiu, je celá situace velmi nešťastná. “Takové mezikulturní přivlastnění americké otrocké písně svědčí o naprostém nepochopení historického kontextu,“ uvedla Wrightová pro deník New York Times, který jako první o protestech některých afroamerických akademiků informoval.

S tím ale nesouhlasí mnozí angličtí fanoušci.

„Na konotace této písně se dá dívat z tolika různých úhlů. Myslím, že za ty roky se situace změnila, to, co píseň reprezentuje nyní, je něco úplně jiného, než reprezentovala v 19. století. Teď je jejím účelem prostě povzbudit týmového ducha,“ říká Casey Boydová. „Je to prostě tradice,“ přitakává Tony Crawford, sám ragbyový fanoušek tmavé pleti.

Ragbyová zápas v rámci Six Nation mezi Anglií a Francií.
Ragbyová zápas v rámci Six Nation mezi Anglií a Francií. V akci Joe Marler.

A co na to samotní ragbisté? Jejich přístup shrnuje kapitán Anglie Dylan Hartley, rozený Novozélanďan. „Historii neznám. Pro mě je „Swing Low“ anglická ragbyová píseň. Znám ji od malička, kdy jsem vyrůstal na Novém Zélandu. Měl bych znát historii?“ řekl Hartley před utkáním svého týmu proti Skotsku na letošním Six Nations.

„Pro nás píseň znamená hučení a nezaměnitelnou atmosféru na Twickenhamu, díky ní se tady cítíme dobře,“ dodal na závěr Hartley.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...