Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

Emmons: Možná už mám na olympiádě odpracováno

Sport

  14:28
LONDÝN (Od zpravodaje LN v Londýně) - Po závodě předstoupila před novináře s rozporuplnými pocity. Po dvou medailích z posledních her v Aténách a Pekingu tentokrát Kateřina Emmons zůstala těsně pod stupni vítězů. Ve finále ale předvedla jeden z nejlepších výkonů. "Jsem zvědavá, kdo mi teď tu bramborovou vyrobí," řekla hned na úvod s úsměvem.

Kateřina Emmons na olympiádě v Londýně foto: ČTK

Co teď převažuje. Smutek nebo radost?
Asi spíš mírné zklamání. Ale to je hlavně tou poslední ranou. Vždycky, když končí člověk devítkou, tak to trochu zamrzí. I když by mi to stejně k medaili nepomohlo. Až se ale na tenhle závod jednou podívám zpětně, určitě ho budu hodnotit jako velký úspěch. Který jsem si navíc vydřela. Kvalifikace se moc nepovedla a ve finále jsem se posunula z osmého místa na čtvrtý.

Kdybyste ale poslední ranou trefila 10,8, přesto by to na medaili stačilo…
Ale to by byla opravdu velká haluz. A stejně by to stačilo jen na rozstřel. A poslední ranou ve finále olympijských her 10,9? To by byla úplná pohádka. Ale já jsem vděčná i za to čtvrté místo. Bojovala jsem jako lev a toho si cením, že jsem to ze sebe ještě vytáhla.

Emmons na medaili nedosáhla, skončila čtvrtá

Věřila jste během finále v medaili?
Kroutí hlavou

Ani na chvilku?
Tušila jsem, že jsem blízko. Ale taky jsem věděla, že mám bod ztrátu. A to se těžko dohání, když slyšíte ty rány soupeřek. To bylo samé 10,6 nebo 10,7. Úroveň finále byla hodně vysoká. Každá sice udělal nějakou chybku, ale celkově to bylo hodně slušné.

Napínavá byla už kvalifikace. Myslela jste si, že jste si poslední desítkou zajistila postup do finále?
Věděla jsem, že to bude asi na rozstřel. Ale měla jsem takovou radost, že jsem překonala tu krizi. Asi jsem možná už unavená. Nespí se mi tu moc dobře. V pátek tu burácely ohňostroje a létaly helikoptéry při zahájení. O dva dny dřív při generálce. Navíc se stávalo hodně těžko, už v pět hodin.

Před čtyřmi lety jste měla v kvalifikaci absolutní nástřel. Čím to, že tentokrát tři devítky utekly?
To bylo tím, že jsem byla pomalejší, než normálně jsem. Moc jsem si s tím hrála. Stabilitu mám dobrou, ale zaspala jsem na spoušti. Ten okamžik, kdy všechno sedí, jsem pořádně vychytala až v posledních deseti ranách.

Po té třetí devítce jste odložila zbraň a s otcem a manželem udělali krátkou poradu. Co vám otec řekl?
Noc. Táta jenom říkal, že jsem možná malinko pomalá. Možná je ta olympiáda specifická v tom, že já necítím, že musím. Už mám trochu odpracováno. Nemám tam takový tah, jako mám vždycky. Posledních deset ran a finále už bylo super.

Po kvalifikaci přišla ale ještě další fáze. Zažila jste někdy takhle dramatický rozstřel (O jejím postupu do finále rozhodla poslední pátá rána a dvě desetiny bodu - pozn. red.)?
Tam byl ještě jeden problém. Vytáhli mě na kontrolu zbraně a oblečení, což se sice děla a pak bývá víc času. Na rozstřel jsem šla prakticky bez přípravy. Taky jsem si po těch prvních dvou devítkách říkala, že jsem to po… Pak to ze mě ale spadlo, protože jsem si myslela, že už tam stejně nebudu.

Takže jste před poslední ranou tušila, že jste na pátém nepostupovém místě?
To jsem tušila. Dokonce jsem si myslela, že jsem pátá o hodně.

A jak jste se dozvěděla, že jste postoupila?
Někdo křičel v obecenstvu, že dobrý. Ale tomu já moc nevěřím. Ale pak mi to snad řekl i Matt. (manžel Matthew Emmons - poz. red.).

Kateřina Emmons vybojovala na olympijských hrách v Londýně čtvrté místo ve střelbě ze vzduchové pušky
Kateřina Emmons

Skoro to vypadalo, že raději střílíte pod tlakem…
Ono to tak možná i bude. Těžko říct.

Vnímala jste obrovskou podporu publika?
Určitě. Publikum bylo úplně skvělý, hrozně se mi to líbilo.

Váš otec dokonce říkal, že tím, že nemáte takovou formu jako před Pekingem, tak je ten výsledek ještě cennější než tam. Cítíte to podobně?
Asi jo. Když nemáte takovou jistotu, tak se pak projeví podklad z tréninku. Mně to vlastně zase začalo jít až před měsícem. Před finále mi taťka taky říkal, už jsi vyhrála. Máme finále.

Zažila jste někdy podobný závod?
On je každý závod ve střelbě dost specifický. Tenhle byl tím, že jsem si byla vědoma, že svoje už mám vybojováno a nevěděla, jak se k tomu postavit. Tyhle pocity přijdou až v den závodu, to se nedá nacvičit.

Dá se s tím něco dělat do druhé disciplíny?
Rozhodně. Musím se víc nabudit, aby mě to zase nestálo nějaký ten bodík na začátku. Střílela jsem slušně, ale až moc opatrně. Asi jsem dostala strach. Ale ten druhý závod bude zase o úplně něčem jiném. Vzduchovka je moje hlavní disciplína, ve které vím, že se do finále dostat můžu. V malorážce se do něj dostanu jen, když se mi maximálně daří.

Kdy dát dětem první kapesné a kolik?
Kdy dát dětem první kapesné a kolik?

Kdy je vhodný čas dávat dětem kapesné a v jaké výši? To jsou otázky, které řeší snad každý rodič. Univerzální odpověď však neexistuje. Je ale...