Takový test na úvod: víte, kolikátým Čechem v počtu utkání v NHL jste?Sedmým?
Pokud počítáte Bobbyho Holíka s americkým pasem, tak ano.
On Čech je, takže jsem to řekl správně.
Uměl byste je vyjmenovat?
Jéžišmarjá – Jarda Jágr, Robert Holík, Radek Dvořák, Venca Prospal. Samozřejmě Roman Hamrlík. A pak Petr Nedvěd? Ale to si moc nejsem jistý.
Čeho všeho za své New Jersey dosáhl- Odehrál 1000 zápasů v NHL, nyní už načal druhou tisícovku. - Vyhrál dvakrát Stanley Cup, a to v letech 2000 a 2003. - Stal se klubovým rekordmanem v počtu kanadských bodů (854), gólů (349) i asistencí (505). - Zůstal po celou svoji zámořskou kariéru v jednom jediném klubu. |
Je to jiný Petr – Svoboda... To jste ten seznam svých předchůdců sledoval, nebo jen tak střílíte?
Spíš si je tak nějak pamatuju podle toho, jak dlouho tady v NHL tihle kluci hráli.
Když jste koncem minulého týdne odehrál proti Floridě svůj tisící zápas, zaznamenal jste také v něm gól a dvě asistence. Jak dlouho se dá v kolotoči zápasů takový zážitek vychutnávat?
Spíš je to jen momentka, protože pak jsme hned letěli na další utkání. Měl jsem tam třiadvacet nejbližších a svou rodinu. Škoda, že jsem to s nimi nemohl prožít déle.
Zapíjí se vůbec pokoření takovéto mety?
Ani ne, jen při letu domů po dalším zápase v Pittsburghu jsem si dal jednu skleničku červeného. Střídám to s bílým, podle nálady.
Ale zrovna ta nálada musí být oproti loňsku, kdy se Devils polovinu sezony nedařilo, v týmu diametrálně odlišná, ne?
To si pište, že je. A jsme za to moc rádi. Loni jsme neměli chuť do práce, nechtělo se nám na tréninky, na zápasy, chodili jsme tam s vědomím, že se nám zase nebude dařit. Teď máme skvěle pozitivního trenéra, pod kterým nás hokej dost baví. I sám se sebou můžu být spokojen, vlastně mi klape úplně všechno.
I souhra v útoku s vaším českým parťákem, který se v létě do NHL vrátil, že? Mimochodem – i on se blíží k tisícovce...
O Petru Sýkorovi vím. Zbývá mu 24 zápasů, tak doufám, že bude všechno v pohodě a on to v klidu odehraje. Naše souhra je znát, užíváme si to. Taky on má zásluhu na tom, že se nám daří. Je pro mě hrozně příjemným překvapením.
Přikládá se v zámoří vaší metě velký význam?
Je to věc, kterou NHL oceňuje a oceňují to i hráči. Ještě větší mínění se má pak v tom, že jsem všechno odehrál za jediný klub.
To musí být v organizaci událost, slavit jubileum patriota...
Nejspíš ano, ale taky záleží, za jaký klub hrajete. Nejvíc tyhle věci prožívají zřejmě v kanadských klubech, kde mají delší historii a větší tradici.
Dostal jste něco na památku?
On ten ceremoniál bude probíhat až za týden, kdy doma odehrajeme první zápas po sérii těch venkovních, které nás čekají. Přesně nevím, jak to bude, ale většinou hráč dostane dres a zarámovaný obraz.
Co ještě z paměti za svou kariéru nevymažete?
Asi ten zápas, kdy jsem překonal klubový rekord v historické produktivitě. A taky obě vítězství Stanley Cupu, hlavně pak to první.
Jste nejproduktivnějším hráčem v historii Devils, nejlepším střelcem i nahrávačem. Znamenají pro vás ty rekordy hodně?
Znamenají, je to takový pocit, že člověk dělá něco dlouhodobě dobře a pak na sebe může být hrdý. Ale individuální ocenění si uvědomíte nejvíc až po své kariéře. Já doufám, že mám ještě pár let před sebou.
Tak schválně – na jaké si věříte číslo v počtu startů?
Uvidíme hlavně příští rok, jestli bude stávka, nebo ne. Ale pokud na tom budu fyzicky dobře, chtěl bych po téhle sezoně odehrát dalších tři roky, což je nějakých 250 zápasů.
Takže si v současnosti potvrzujete, že můžete hrát klidně do čtyřicítky?
Po příští sezoně mi končí smlouva, ale už teď vím, že bych chtěl hrát dál. Pocitově i fyzicky se cítím výborně. Nejdůležitější je, že se mi vyhýbají zranění a mám chuť, opravdu velkou chuť do hokeje.
Těšíte se na ledě s přibývajícími roky z jiných věcí než dřív?
Jasně, ale to změnilo hlavně narození mé dcery. Člověk si všechno více užívá a z některých blbostí si už nedělá tak hlavu. Vím, že hokej není to nejdůležitější na světě, proto jsem pozitivnější. Samozřejmě se to odráží i v osobním životě.
Ale hůř asi teď snášíte výjezdy na venkovní zápasy, když jste potom tak daleko od rodiny, ne?
Jenže Skype je skvělá věc, takže se vidíme každý den alespoň přes webkameru a malá na ni dobře reaguje. Naštěstí týmy v naší divizi nemají tripy zase tolik dlouhé. Doma bývám poměrně brzy zpátky.
Užíváte si, jak vaše čtrnáctiměsíční dcerka roste?
Naplno. Uvědomoval jsem si to třeba i na tom jubilejním zápase, kdy malá všechno sledovala.
Pak by možná stálo za to, si takovéhle chvíle nechat dokumentovat, nemyslíte? Aby později věděla, co je její táta zač...
Na to se mě už někdo ptal... Nechal jsem si udělat jen DVD z prvního zápasu sezony, kdy byla malá na světelné kostce, a teď z toho tisícího, kdy jsem o ní mluvil v rozhovoru. Ale jinak si nic nedokumentuju. Dnes už funguje YouTube. Takže když bude chtít, najde si mě tam.
