Ale kdo je vlastně favorit…? V dějinách ligy se od roku 1926 sešly v souboji o pohár jen devětkrát dva kluby, které ho nevyhrály déle než po deseti letech. A podle toho to v obou městech vypadá. Obě zasáhlo hotové šílenství, hokejová horečka, vášeň. Obě se předhání, které je hokejem posedlé víc.
Třeba ve Vancouveru snad spatříte na každém rohu klubové vlaječky. Cizí lidé na ulici plácají jeden druhého, drží se kolem ramen – tak jako před loňským olympijským finále. A každou chvíli – nejen v největším městském parku, mimochodem zvaném Stanley Park – zazní: "We want cup!" "Chceme pohár!"
Canucks čeká třetí finále v historii, obě předešlé pro ně vždy skončilo prohrou. To poslední v roce 1994 s Rangers, kdy pak bylo kvůli nepokojům v ulicích zraněno na 200 lidí a vznikla škoda za milion dolarů. "V té době jsme byli podceňovaní," vzpomíná dnes Pavel Bure, bývalá hvězda Vancouveru. "Ale teď je to úplně jinak. Tenhle tým je favorit už proto, že vyhrál základní část. Ne o pár, ale o spoustu bodů."
Vancouver "vynalezl" ručníky
Když v roce 1972 slavili v Bostonu Stanley Cup naposledy, hráli Canucks NHL teprve druhou sezonu. Tehdy se v týmu Bruins skloňovala jména velikánů jako Phil Esposito, Bobby Orr, Johnny Bucyk a další. Dnes se organizace ze zakládající šestky spoléhá pro změnu na Zdena Cháru, Tima Thomase nebo Davida Krejčího. Český forvard hraje v životní formě a s 10 góly útočí na Conn Smythe Trophy, cenu pro nejužitečnějšího hráče play off.
"Má obrovskou vůli a miluje výzvy," řekl o něm kouč Claude Julien. "Tohle finále je pro něj jako pro všechny další výzvou. A on pro nás zase výjimečným hráčem." Krejčí se spolu s bekem Tomášem Kaberlem mohou stát dalšími Čechy, kteří v létě uctívaný Stanley Cup přivezou domů. Oběma se to zatím nikdy předtím nepovedlo.
Letošní finále ovšem nabízí daleko více příběhů. Můžete si vybrat, jaký se vám zlíbí sledovat. Třeba že slavnému Triple Gold Clubu pro vítěze olympiády, světového šampionátu i Stanley Cupu jistě přibude nový člen – buď Patrice Bergeron z Bostonu, či Roberto Luongo, brankář Canucks. Třeba že se vůbec poprvé v historii střetnou proti sobě ve finále dva Němci – a Dennis Seidenberg, nebo Christian Ehrhoff prstenem pro vítěze napodobí Uweho Kruppa.
Manny Malhotra, útočník z Vancouveru, se zase vrací poté, co před dvěma měsíci málem přišel o oko – a stále na něj špatně vidí. "Neberu svůj stav na lehkou váhu. Jenže teď cítím opravdu velkou šanci…" Mimochodem – pokud vás v Česku zaujala atmosféra bílých ručníků v hledišti, vězte, že tahle tradice vznikla právě v olympijském městě.
Před 29 lety během finále konference Canucks proti Islanders totiž nasadil tehdejší trenér Roger Nielson bílý ručník na konec hokejky – a na znamení rezignace k výkonům sudích s ním mával ve vzduchu. Na další duel už hráče vítalo publikum plné bílých ručníků. Postupně se to pak rozšířilo i do dalších arén.
"Ten ručník v Rogerových rukou představuje naši soudržnost a jedinečnou tradici pro naše fanoušky," tvrdí Mike Gillis, současný generální manažer Canucks. "Naše minulost je součástí klubu. Dovedla nás až tam, kde jsme dnes." Těžko hádat, kdo z hladové dvojice vystoupí letos na vrchol.
Pouze počítačová simulace, kterou z legrace nechala coby elektronickou věštbu vytvořit společnost EA Sports, určila za vítěze Vancouver – až po nejdelší možné sérii. Kdo ví, zda takto finále opravdu dopadne. Těm, kteří ho touží vidět na vlastní oči, nabízejí některé servery lístky v přepočtu až za několik desítek tisíc korun. Tohle jsou nejvyšší ceny za poslední roky. Ale všem to stojí za to.
