S českými mladíky jste posbíral spoustu trofejí. Znamená pro vás práce u národního A-týmu další krok vpřed?
Je to určitá výzva a moc si vážím toho, že jsem dostal takovou příležitost. Chtěl bych proto poděkovat lidem, kteří se na tom rozhodnutí podíleli - trenéru Michalu Bílkovi, předsedovi asociace Miroslavu Peltovi i manažeru reprezentace Vladimíru Šmicerovi.
Víte, proč si vybrali právě vás?
Bavili jsme se o tom už v půlce ledna. Po Luďkovi Klusáčkovi se uvolnilo místo a tohle je prý teď nejlepší řešení. Bude to jen do konce Eura, ale pro mě to je skvělá zkušenost. Doteď jsem objížděl jen mládežnické šampionáty a teď mám možnost zažít i tu nejvyšší úroveň.
Jaká bude náplň vaší práce?
Teprve si musíme sednout a rozdělit si kompetence. Michal Bílek byl na dovolené, ale na podobnou schůzku je pořád dost času. Každopádně půjde především o výpomoc. Budu sledovat hráče, pracovat s nimi při trénincích. Hlavním posláním pro mě totiž pořád zůstává jednadvacítka.
Jsou jedním z důvodů vašeho povýšení zkušenosti s mladými fotbalisty typu Tomáše Pekharta, kteří dnes už nastupují za dospělou reprezentaci?
Tyhle kluky moc dobře znám, což se může před mistrovstvím Evropy hodit. I s takovým záměrem mi zřejmě funkci nabídli. Bude ale záležet na tom, kolik hráčů z mladší generace se do nominace před turnajem vejde. V tom má hlavní slovo trenér Bílek.
Kdybyste si měl po skončení šampionátu vybrat mezi pokračováním u jednadvacítky a pozicí asistenta u reprezentace, co byste preferoval?
Dopředu se to dá jen těžko předvídat, ale spíš bych zůstal trenérem mládeže. Práce s talentovanými hráči mě naplňuje a baví. Proto myslím, že všechno zůstane tak, jak to je nyní. Pak dokončím s jednadvacítkou kvalifikaci mistrovství Evropy, případně baráž a teprve pak budu řešit další budoucnost.
Přesto dál děláte postupné kroky dopředu. Myslíte, že někdy přijde i nabídka na vedení dospělé české reprezentace?
Nad tím ani nepřemýšlím, to pro mě momentálně nepřipadá v úvahu. Pořád jsem poměrně mladý člověk. Až se přiblížím k padesátce, budu mít něco za sebou a získám potřebné trenérské charisma, pak bych z toho měl určitě radost. Teď je ale na takové úvahy brzy.
Nepřemýšlel jste také nad klubovou trenérskou kariérou?
Už jsem nějaké nabídky měl. Některé byly konkrétnější, jiné jen v rovině spekulací. Loni se mluvilo o Hoffenheimu, jendou se ozvala i Slavia a před pár lety Liberec. Všechny zájemce jsem ale slušně odmítl s tím, že mám ještě čas. U jednadvacítky mi vyprší smlouva v roce 2014 a chtěl bych jí celou naplnit.
Takže vás to zatím neláká?
Někdy bych si klubové angažmá rád vyzkoušel, ale nebudu kvůli tomu utíkat od rozdělané práce. Když to řeknu v nadsázce, tak bych stejně nechtěl, aby ti nejzkušenější hráči z klubu byli skoro stejně staří jako já. Téhle zásady se držím. Pan trenér má být autorita, nejstarší a nejostřílenější ze všech.
Jaký klub byste si přál v budoucnosti vést?
Barcelonu, ale to je hodně nereálná představa. Chtěl bych si časem najít klub, který produkuje vlastní odchovance. Místo, kde všechno směřuje k profesionálnímu fotbalu, kde by mě netrápily a neomezovaly dluhy. Takový býval v nedávné minulosti třeba nizozemský Ajax Amsterodam, který měl velkou základnu vlastních fotbalistů. Najít ale takový tým je v současnosti stále těžší.
Jak byste se zachoval, kdybyste byl teď v kůži plzeňského kouče Pavla Vrby, kterého Slovensko láká ke své reprezentaci?
To si musí Pavel rozhodnout především sám. Na Slovensku si udělal dobré jméno hned v několika městech. Když si země se spoustou kvalitních hráčů v zahraničí vybere za trenéra cizince, už to něco znamená. Je to pocta. Takových příležitostí je totiž málo. V Německu, Španělsku či Francii by zřejmě cizince vůbec neoslovili, tam je to nemyslitelné. Ale já mám pořád pocit, že Pavla baví především práce na klubové úrovni.