LN Jak zatím hodnotíte tohle exotické angažmá?
Mužstvo jsme převzali loni v říjnu na jedenácté příčce, teď už jsme třetí. Po čtyřech jarních výhrách jsme ve čtvrtek v pohárovém utkání remizovali 0:0 a hráli dlouho v oslabení. Při pozápasovém rozhovoru začaly létat sněhové koule, ale v jedné z nich byl ukrytý kámen. Nějací fanoušci mě jím trefili do obličeje. Asi neunesli, že nedokázali porazit soupeře hrajícího v deseti.
LN Jste v pořádku?
Nic se nestalo. Mám jen oteklou pusu. Tady v Albánii jsou na to zvyklí, takže se musím přizpůsobit i já. Na minulém zápase létaly třeba i deštníky.
LN Je vedení spokojené, že se tým pod vaším vedením prodral zpátky na přední příčky?
Řekl bych to jinak. Zdejší vedení klubu nebere nic jiného než výhry. Vzpomínám si, jak pět minut po posledním hvizdu mého prvního zápasu, který skončil remízou, byli u mě v šatně prezident, viceprezident a hlavní sponzor. Ptali se, co se děje, že mi dali lukrativní smlouvu, aby se vyhrávalo. Také po čtvrteční remíze bylo hned krizové sezení. Na chválu a spokojenost tady není prostor. Na začátku mě to překvapilo, ale teď už vím, jak se s podobnými situacemi vyrovnat.
LN Nepřijde vám to ale přece jen přehnané?
(smích) Prezident je velmi ctižádostivý a ambiciózní člověk, kterému patří několik známých firem. Střídavě žije tady a v Rakousku. Pod ním nikdy nevíte, co se po jedné porážce může stát. Zatím jsme ale ani jednou neprohráli. Chci věřit tomu, že se to do konce sezony ani nestane.
