Dominik Hašek ve 45 letech završil svůj příběh z říše snů

Dominik Hašek ve 44 letech podepsal znovu po dlouhé přestávce smlouvu s klubem ve svém rodném městě a dotáhl ho k dalšímu zlatu. Stejně jako v roce 1987 a o dva roky později.
Během té dlouhé přestávky si dokázal takřka podmanit hokejový svět. Vyhrál snad vše, co se vyhrát dalo. S Detroitem se dočkal dvakrát Stanley Cupu, šestkrát převzal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL, dvakrát pak získal Hart Trophy pro nejlepšího hokejistu celé NHL.

PARDUBICE PROSPINTOVALY K TITULU, ROZHODUJÍCÍ GÓL VSTŘELIL SOMÍK - VÍCE ČTĚTE ZDE!

ANALÝZA LN: HAŠEK A SOUDRŽNOST, PROTO DRTILY PARDUBICE SOUPEŘE - VÍCE ČTĚTE ZDE!

Nejslavnější chvíle ale prožíval na olympijských hrách v ­Naganu v roce 1998. Chytal tam způsobem, který až vyrážel dech, takřka nadpozemsky. Právě on dovedl českou reprezentaci k nezapomenutelnému zlatu, které uvedlo český národ snad až k vytržení.
Kdyby se tehdy volil prezident a ­navíc přímou volbou, Hašek by zřejmě skládal na Hradě slib. Tak moc ho lidi u nás tehdy milovali a uctívali.

Haškovy trofeje Olympijské hry zlato z Nagana 1998 bronz z Turína 2006 Mistrovství světa stříbro z MS 1983 v NSR bronz z MS 1987 v Rakousku bronz z MS 1990 ve Švýcarsku NHL 2x vítěz Stanleyova poháru (2002, 2008) Čs. liga a česká extraliga 2x vítěz čs. ligy (1987 a 1989) 1x vítěz české extraligy (2010)

S hokejem se ve svém životě loučil již několikrát. Ale pokaždé se vrátil. Třeba v roce 2002, kdy po kýženém Stanley Cupu odcházel na vrcholu slávy, anebo před rokem, kdy dal sbohem NHL a rozmýšlel se, jestli a zda vůbec ještě do hokejové branky vlézt.
Nakonec si plácl s vedením Pardubic a mnozí lidé kroutili hlavou.
Odborníci i laici.

Proč tam ten dědek ještě leze? nechápali mnozí. Vždyť dává v sázku svoji gloriolu, slávu, úctu, jméno.
Navíc tady v Česku, kde bývá od až božského uctívání setsakramentsky malý krůček k zesměšnění a zatracení.
Jenže Hašek začal dřít jako kůň. Pečoval svědomitě o své někdy poněkud chatrnější zdraví, hlídal si váhu, životosprávu.
Jeho osobní trenér Josef Bruk, který Haškovi radí téměř celou jeho kariéru a dělá mu víceméně druhého tátu, už v létě naznačoval, že se fandové mohou těšit na velké věci.
"Já Dominikovi věřím, neodpustí si v přípravě vůbec nic, pracuje na 120 procent," hlásil.

Když se Hašek před sezónou postavil na tréninku do branky, udivil své spoluhráče prosbou, aby mu občas stříleli i na hlavu.
Proč tohle dělal? Hlavně proto, aby ho někdy v zápase náhodou nepřepadl byť jen letmý strach...
Hašek tedy do Pardubic přišel, viděl a slavně zvítězil. Ale proč vlastně to všechno, když už vše dokázal?
"Já prostě bez hokeje nemůžu žít," pravil pětačtyřicetiletý prošedivělý chlap s duší mladíka.