Dominik Hašek: Na led se mi teď ani trochu nechce

Od středy si bude muset zvykat na jiné příjmení. Jednomu z nejlepších světových hokejových brankářů historie Dominiku Haškovi (45) totiž začíná nové angažmá. V Havlíčkově Brodě si večer na soustředění poprvé potřese rukama se spoluhráči z ruského týmu Spartak Moskva. A jelikož v azbuce souhlásku H nenajdete, slovutný Hašek se stane Gaškem.

Jak vnímáte fakt, že vás lidé začnou oslovovat poněkud jinak, než jste byl zvyklý?
Já si změnu uvědomil ve chvíli, kdy jsem v Moskvě při podpisu smlouvy viděl svoje jméno na dresu. Nedojalo mě to, ani nerozhodilo. Věděl jsem samozřejmě, že azbuka H nemá. Nějak si tímhle ale hlavu nelámu...

Co se týče oné ruštiny, jak zdatně jí vládnete?
Nejsem na tom špatně. Rusky jsem se učil hodně dlouho, už od třetí třídy na základce, a taky ještě na gymplu. Sice teď zrovna rusky nemluvím, ale myslím si, že tak během 14 dnů si zvyknu a zaběhnu se. Přece jen jde o slovanský jazyk, takže si ho určitě osvěžím rychleji než jakýkoliv jiný.

No dobře, tak mně rusky řekněte větu, kterou bezpochyby záhy vyslovíte: Chtěl bych za Spartak chytat ještě tři roky...
Ja by chaťél igráť za Sparták ješčo tri gadá. (směje se)

No vida. A to jste nedávno tvrdil, že vás čeká možná poslední sezona ve vaší kariéře...
Moment, já tu větu jen přeložil. Přece neříkám, že chci, aby to takhle bylo...

Rusové mají přece jen poněkud jinou mentalitu než Češi. Tušíte vůbec, co vás v Moskvě čeká?
Věci beru tak, že jsem hrál dlouho v NHL a dosáhl určitých výsledků. Pak jsem se vrátil domů a s Pardubicemi se mi podařilo získat titul. Ruskou KHL považuju za nejlepší ligu v Evropě a mně se otevírá asi poslední šance si ji zkusit. O Rusku jsem od mnohých lidí leccos slyšel, a mě právě proto zajímá, jak tam lidi přistupují k hokeji, a další věci. Je dobře poznat život v Rusku na vlastní oči. Jen tak můžu posoudit, co je a není pravda.

Především za bývalého režimu hokejová střetnutí s Rusy náležitě dramatizoval i zřejmý politický podtext. Zůstalo ve vás z té doby ještě něco?
Já si na politický podtext vzájemných utkání hlavně v 70. a 80. letech pamatuju velice dobře. Ať už jsem se na tyhle zápasy díval nebo v nich hrál. Na zmíněná derby není možné zapomenout; měla výjimečnou atmosféru, která teď už bohužel trochu chybí, protože se svět změnil. Já se ale už na věci z tohohle pohledu nedívám. Hrával jsem totiž s ruskejma klukama v Kanadě. Ale hlavně – stanu se součástí moskevského mužstva, takže se ani nemůžu na věci koukat ze zmíněného pohledu. Kdybych chytal za nároďák, tak bych měl asi úplně jinej pocit. Teď ale budu v týmu, kde je jedno, jestli v něm hraje Kazach, Slovák, nebo Rus. Musíme hlavně všichni táhnout za jeden provaz.

Za ta dlouhá léta, která jste strávil v brance, jste si bezpochyby vypracoval určitý tréninkový režim. Slíbil vám český trenér Miloš Říha ve službách Spartaku určitou volnost?
Nemyslím, že bych potřeboval při tréninku nějaký zvláštní výhody. V Evropě se ale trénuje jinak než v NHL, a když jsem se vrátil do Pardubic, chtěl jsem, abych chodil na led jen jednou denně. Na stejné věci jsme se domluvili i s Milošem Říhou. Žádné výhody skutečně nechci, v mužstvu by to ostatně nedělalo dobrotu. Vzhledem ke svému věku jsem ale přesvědčený, že dva tréninky denně na ledě by mně neprospěly. Byly by zbytečné a vyloženě nevhodné.

Odkud je do českého národního týmu blíž – z extraligy, nebo z ruské KHL?
Myslím, že to vyjde přibližně nastejno. V Rusku budu sice trochu méně na očích veřejnosti, ale experti a trenéři budou samozřejmě dění v KHL sledovat pozorně. V tuhle chvíli sice nic nevylučuji, ale teď se se chci soustředit hlavně na Spartak. Až během sezony se uvidí, jak budu chytat a jestli lidi, kteří český tým tvoří, budou mít o mě zájem.

Na led jste dříve mířil až na sklonku léta. Jak moc vám zítřejší nezvykle časný termín naruší zaběhnuté zvyklosti?
Posledních 18 let jsem na led chodil až začátkem září, tak týden před kempem. V Pardubicích jsem ale začal bruslit taky někdy kolem 20. července. Je to věc, která mně určitě nevyhovuje, je pro mě hodně nepříjemná. Beru to ale jako fakt, s nímž teď těžko můžu něco dělat...

Nedávno jste se dokonce nechal slyšet, že návrat na led po letní přestávce považujete za nejtěžší chvíle v roce. Až tak se vám do výzbroje nechce?
První týden v kempu jsem vždycky považoval jednoznačně za nejhorší týden v roce. Nikdy jsem ho neměl rád. Člověk si musí oblékat novou výzbroj, a i když se v létě poctivě připravuju, tréninky s mužstvem znamenají najednou něco docela jiného. A když se začíná už v červenci, o to je všechno horší...

Navíc v tak sálavém vedru...
To mně nevadí. Říkám si, když je léto, tak ať je vedro a parno. Pořád je to lepší, než kdyby pršelo a byla zima. V létě má bejt přece hezky, ne? Současné počasí bych neměnil, jen bych začátek přípravy posunul o dva nebo tři týdny.

Na co se v KHL nejvíc těšíte? Třeba, že si po čase zase zahrajete proti Jaromíru Jágrovi?
Tyhle věci neřeším. Především se chci co nejlíp připravit a byl bych rád, kdyby naše mužstvo hrálo dobře. Pak budu mít z hokeje radost. Nemůžu říct, jestli se těším na Jardu nebo někoho jiného. Spíše jsem zvědavý, jaké to všechno v Rusku bude.

Plánujete, že za vámi do Ruska odcestuje i rodina?
Jednoznačně bude lepší, aby zůstali tady. Let do Moskvy trvá jen 2,5 hodiny, takže asi tak jednou za měsíc se na víkend vydám já sem a pak zase pro změnu přiletí oni za mnou. I proto jsem si vybral Moskvu a ne nějaký město až kdesi za Uralem.