4. září 2010 11:25 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Do sedmdesáti skákal o tyči. Teď se věnuje paraglidingu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Ruda Tomášek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ruda Tomášek | foto: Viktor ChladLidové noviny
PRAHA Svéráz. Bývalý tyčkařský rekordman Rudolf Tomášek donedávna udivoval tím, že skákal při závodech. Jenže před třemi lety si zlomil nohu v kotníku. Na kolečkových bruslích. Bylo mu sedmdesát! Nezahálí ovšem ani teď...

Váš poslední rekord činil pět metrů. Troufl byste si s tehdejší formou na současné špičkové tyčkaře, kteří zvládají i o metr víc?
Já skočil i 503, v hale. Těžko bych si s pěti metry troufl na závody, kde je základ 520. Ale je pravda, že jsem zachytil vývoj, když se z kovových tyčí přecházelo na laminát. Důležitý je úchop, já si ho i při kovové tyči postupně zvyšoval až ometr, a skákal jsem o 90 centimetrů víc, než jsem měl úchop. Ke konci kariéry jsem se dostal na úchop na 450, takže teoreticky bych měl skočit 540. Evropský rekord byl 510, ale už jsem na to nestačil. Přece jen už jsem byl starší. A jestli bych si troufl... Začali se prosazovat vysocí a rychlí kluci, takže nevím.

A co skočit si na bambusové tyči, s níž jste kdysi začínal?
Bambus měl nevýhodu, že když vyschnul, tak praskal. Západní tyčkaři dostávali dodávky čerstvých tyčí, ale o tom jsme si mohli nechat zdát. Světový rekord na bambusu byl asi 480 centimetrů, my jako kluci skákali dva metry. Rozběh a odraz bych teď asi zvládnul, ale jestli bych bambus ohnul... Dva metry bych snad dal, ale asi tak, jako když převozník drží bidlo. (úsměv)

Sportovní dlohověkost

Gordie Howe
Jeden z nejlepších hokejistů všech dob se zapsal do historie i několika věkovými rekordy. V sezoně 1979–1980 ukončil svoji bohatou kariéru NHL v dresu Hartford Whalers ve věku 52 let. Pro čtyřnásobného vítěze Stanley Cupu to však nebyl poslední hokejový zápas. 3. října 1997 nastoupil devětašedesátiletý Howe k zahajovacímu utkání nižší ligy IHL v dresu Detroit Vipers proti Kansas City Blades.

Hubertus Hohenlohe
Nikdy nic pořádného nevyhrál, ale na letošních olympijských hrách byl nejzkušenějším sjezdařem. Nyní jednapadesátiletý synovec Karla Schwarzenberga závodil za Mexiko už na hrách v Sarajevu 1984. Po Vancouveru však prohlásil, že s lyžováním končí. Na příští hry v Soči však chce jet. "Curling je ten pravý sport pro mě. Nikdy jsem to nehrál, ale myslím, že to zvládnu," prohlásil Von Hohenlohe.

Martina Navrátilová
Rodačka z Prahy vyhrála 59 grandslamových turnajů, 18 ve dvouhře, 31 v ženské a 10 ve smíšené čtyřhře, což ji mezi ženami řadí historicky na druhé místo. Mezi všemi tenisty drží světový rekord v počtu vyhraných turnajů (167 ve dvouhře a 177 ve čtyřhře). "Je nejlepší tenistkou, která kdy žila," řekla o ní slavná Billie Jean Kingová v roce 2006, kdy Navrátilová uzavřela kariéru. V padesáti letech!

Merlene Otteyová
Atletická legenda z Jamajky oslavila 10. května padesátiny, to jí ale nezabránilo v tom, aby na ME v Barceloně startovala za Slovinsko, svůj nový domov, ve štafetě na 4×100 metrů. "Sprintující babička", jak se jí přezdívá, získala na olympijských hrách v letech 1980 až 2000 devět medailí. Letos se do slovinské nominace dostala časem 11,67 vteřiny, kterým výrazně zlepšila světový rekord v kategorii nad 50 let.

Stanley Matthews
Slavný anglický fotbalista (1. února 1915 – 23. února 2000), jehož reprezentační kariéra trvala neuvěřitelných 23 let (1934 až 1957), díky svým genetickým dispozicím a zdravému stylu života vydržel hrát nejvyšší soutěž až do 50 let. S dresem Stoke City se loučil v roce 1965, ještě coby aktivní hráč byl povýšen do rytířského stavu. V roce 1956, v jednačtyřiceti letech, získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.

Kdy jste vlastně naposledy skákal při závodě?
Před třemi lety při Kutnohorské laťce. Skočil jsem 311 centimetrů, což byl český rekord nad sedmdesát let, ale pokus o nový světový rekord mi na 331 nevyšel.

Potom jste se ze závodů, kde jste vždycky udivoval nejen výkony, ale i bujným plnovousem, vytratil. Skákání vás přestalo bavit?
Ale nééé... Krátce po těch závodech jsem si na kolečkových bruslích zlomil nohu v kotníku. Tak jsem si řekl, že se musím víc šetřit. Dal jsem tomu čas a rozhodl se skákat až v minulé halové sezoně.

A dařilo se?
Chtěl jsem závodit na mistrovství republiky veteránů v Jablonci, ale řekli mi, že nejsem členem Českého klubu veteránů, napřed ať zaplatím roční příspěvky. Řekl jsem, že jim na to se... Oni na klub berou dotace a já mám kvůli jednomu závodu platit roční příspěvky? Šlo o princip. Ale novým šéfem klubu veteránů je bývalý diskař Gejza Valent a říkal, že to pravidlo zruší, stačí, když se začlením v atletickém klubu v Jičíně, což je blízko. Příští halová sezona je moje. A že je mi třiasedmdesát? Prosím vás...! Stejně mi všichni říkají, že se zastřiženými vousy vypadám mladší! (směje se)

Po závodní kariéře jste působil v tehdejší RH Praha jako trenér, ale v roce 1977 jste skončil. Proč?
Naštvali mě. Objevil jsem tyčkařský talent jako zvon, Romana Zruna z Olomouce. To je sen každého trenéra. Než přišel do Prahy, pod mým vedením na dálku se zlepšil ze 440 na 510. Jenže Roman byl volnějšího ražení, což chtělo čas, ale když jednou přišel pozdě na nástup, dali mu dvouletý distanc. Tak jsem poslal poštou výpověď. Oni ji přehlédli, já to dal k soudu aaž do penze mi chodily peníze.

Takže pohodička?
To ne. Chtěl jsem do školství, měl jsem FTVS, jenže mě nikde nevzali. Všude byli podělaní jenom proto, že jsem předtím odešel od vnitra! Jako absolvent elektroprůmyslovky jsem chtěl dělat provozního elektrikáře, ale musel jsem absolvovat roční kurz. Tak jsem při tom kurzu dělal funebráka. Tam mě vzali, vozili jsme mrtvoly. Jako vysokoškoláka mě šikanovali, často to byli alkoholici a polokriminální živly, ale přežil jsem to a deset roků dělal provozního.

A co dál? Bylo vám padesát...
Pak jsem přestal dělat. Řekl jsem si – mám zájmy a koníčky, dělat můžu, až budu v penzi, ale věk mezi padesátkou a šedesátkou je nejlepší. Co když si penzi ani neužiju?

Osmnáct let se na kopci Zvičina na Jičínsku, kde žijete, věnujete paraglidingu. Říkal jste, že se musíte víc šetřit, ale zrovna paragliding...
Je báječný! Složíte zkoušky, něco se vám může stát jen vlastní chybou. Jenže... Víte co? Dřív jsem dělal fotky ze tří tisíc metrů, dneska z poloviční výšky málem nevidíte na zem. Létáte jako v nějaké mlze. Když syn letí do Evropy, tak prý je celý kontinent pod jakousi šedou poklicí... V paraglidingu jsem inspektor provozu, navíc pořádám kurzy, takže si i vydělám.

Netrpíte závratěmi...?
Na vojně v Dukle jsem byl chcípák, stačilo mi pět minut v autobuse a poblil jsem se. Jednou jsem letěl s Emilem Zátopkem, což byl můj nadřízený, na závody do Finska. Říkal, že musíme běhat po ploše, aby nám pak nebylo blbě. Tak jsme běhali! (smích) Ale při paraglidingu mi blbě není, tam jste v akci.

Zdá se ale, že jste v akci pořád, i na zemi. To vás nic nebolí?
Ani ne. Víte, já sportoval pro radost, takže když mě něco bolelo, tak to vlastně radost nebyla a dal jsem si pohov. Nenechával jsem se různě léčit, nechtěl jsem podávat výkon za každou cenu. Tudíž myslím, že pořád můžu lítat a skákat o tyči taky kvůli tomuhle přístupu.

  • 1Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.