Ukázkovým příkladem posledních dní je fotbalista David Limberský. Reprezentant a čerstvě odvolaný kapitán Plzně platí po výkonnostní stránce za nejlepšího krajního obránce ligy. Jenže herní výjimečnost bohužel nijak nesouvisí s chováním mimo hřiště, kde se dopustil kardinální hlouposti.
„Je to mladej kluk, každej dělá chyby,“ zněly po čtvrtečním incidentu hlasy jeho obhájců.
Pomiňme, zda 31 let života spadá do kategorie mladistvého nevědomí... Jeho provinění naštěstí nezpůsobilo nikomu újmu na zdraví a hříšník se následně kál, že si dobře uvědomuje, že pro jeho čin neexistuje omluva. Přesto se o ni pokusil – sice až další den, ale aspoň s málem uvěřitelnou nadějí na osobní ponaučení.
Ta však záhy vzala za své, když formou gólové oslavy zadupal uvěřitelnost svého pokání kilometr hluboko do příbramského trávníku. Bylo to gesto jasné a opovrhující vším, čeho pár hodin předtím rádoby litoval.
V očích průměrně inteligentního občana působí Limberského jednání podobný rozpor, jako když Daniel Landa stokrát označí své rasistické texty v písních skupiny Orlík za projev mladistvého strachu z neznámého, s nímž už nemá nic společného, aby do repertoáru sobotního Velekoncertu znovu zařadil například skladbu Bílý jezdec.
Chtěl se Limberský vysmát novinářům? Nebo snad ukázat policistům či komukoliv jinému, že on si může dovolit víc než ostatní? K odsouzení chování takového ega netřeba hledat důvody. Ani u hvězdného hlupáka.
