Jaké to je, když na Mt. Diablo přijde 100 tisíc diváků a vás tam oslavují jako vítěze?
Úžasné, vynikající atmosféra. Už loni jsem skončil Kolem Utahu třetí a teď to pokračovalo v Kalifornii. Zatím si závodění v Americe moc užívám.
K TÉMATU |
Je jiné než závodění v Evropě, že? Široké bulváry, spousta pravoúhlých zatáček, jiný typ fanoušků.
Silnice jsou tu hodně otevřené. Navíc jsme projížděli takřka všemi typy přírody, od pouště až po lesy, a stoupali do nejrůznějších typů kopců, od prudkých po táhlé.
V poušti 2. etapy do Palm Springs jste toho měl i vy plné zuby...
Tam jsem ztratil asi tři minuty. Byl jsem rád, že jsem to přežil. Ale sebevědomí jsem potom neměl právě největší.
Větší vedro jste nikdy na kole nezažil?
To tedy ne. Závodit v 50 stupních uprostřed pouště, to byla úplná katastrofa. Musíte se hlídat, abyste neomdleli. Pár kluků nakonec odvezli do nemocnice, padali z kol.
Vy jste se v cíli v Palm Springs udržel na nohou?
Neudržel, taky mě museli sbírat. Ale věděl jsem předtím, že nemohu jít do úplně červených čísel. Tělo mi to řeklo i samo: Chlapče, už neblbni.
Věřil jste si potom, že na Mt. Diablu můžete uspět?
Když jsem v 6. etapě zajel v časovce na závěrečném kopci druhý nejrychlejší mezičas, hrozně mě to nakoplo. Řekl jsem si: Na Mt. Diablo se pokusím vyhrát. Jelo se mi tam pak skvěle a viděl jsem, že už jsou všichni docela popravení. Pak odjel Kolumbijec Acevedo, tak jsem se zvedl, dojel ho, chvíli jsme spolupracovali a potom jsem mu ujel. Takhle to vypadá jednoduše, co? Ale musíte na to mít nohy. V Palm Springs jsem je neměl a tady ano.
Nedaleko odtud sídlí firma NetApp. Váš americký sponzor chtěl vidět výsledky. Vnímali jste ten tlak?
Zakladatel firmy se byl na posledních dvou dnech dokonce osobně podívat. Tlak sice nebyl tolik znát, ale ve skutečnosti byl velký. Pro tým bylo nesmírně důležité uspět.
Když jste předloni dojel celkově druhý na klání Kolem Rakouska, šlo o zlomový závod vaší kariéry. Vítězství na Mt. Diablo je druhým takovým zlomem?
Je. Já nikdy předtím nevyhrál dojezd na kopci. Splnil jsem si tak další cíl. Teď už jen vyhrát nějaký velký etapák. Každý rok cítím, že se zlepšuju a že má křivka výkonnosti stoupá. Chci v tom pokračovat.
Zájem, který o vás už dříve měly Pro Tour týmy, nyní ještě vzroste. Počítáte s tím?
Šanci jít do Pro Tour jsem měl už dřív a mám ji pořád. Ale já nechci být tím, kdo tam bude celý život jen pomáhat. Buď se tam stanu lídrem na menší závody nebo bych chtěl být prvotřídním domestikem někoho, kdo jezdí na Tour třeba do první pětky. Jinak radši zůstanu lídrem v druhodivizním týmu. Nechci se stát cyklistou, který jen sjíždí úniky a pak dostane jednou za rok prostor, aby si sám něco zkusil.
Navíc je tu i snaha NetAppu, aby se sám stal Pro Tour stájí. Stále ten plán platí?
Tým začal jako třetidivizní a pořád se zlepšuje. Plán platí. Teď už je to jen o penězích. Ale i zakladatele firmy to teď neskutečně chytlo, sám začal jezdit na kole.
Nyní vás čeká Dauphiné, závod World Tour, a pro mnohé cyklisty generálka na Tour de France. Stihnete zregenerovat?
Mám pocit, že mé tělo je najednou na úplně jiné, vyšší úrovni než před Kalifornií. Chvíli zregeneruju, pak dám nějaké těžší tréninky a určitě se pokusím zajet na Dauphiné dobrý výsledek.
Letos dostal NetApp i divokou kartu na Vueltu. Těšíte se o to více, když jste si v Kalifornii dokázal, že v kopcích umíte porážet špičkové cyklisty?
Přesně tak. Na Vueltě je 11 dojezdů na kopec. Věřím, že i tam jsem schopný bojovat o etapu.
A třeba i o první desítku v celkovém pořadí?
Vzhledem k profilu Vuelty ani to nemusí být nereálné.
