"Je to trošku divné, že je to ve čtyřiceti moje premiéra, ale takhle se to prostě nějak zamotalo a jsem rád, že to takhle dopadlo alespoň v těch čtyřiceti," řekl Nedvěd novinářům před dnešním odletem týmu do Stockholmu. "Moc čtyřicátníků tam asi nebude a asi se to moc hráčům nepoštěstí, aby jeli ve čtyřiceti na mistrovství světa," uvědomoval si suverénně nejstarší člen kádru kouče Aloise Hadamczika.
Tím nejmladším je naopak třetí brankář Petr Mrázek, který zazářil na přelomu roku na mistrovství světa juniorů. "Doufám, že si hned nevzal s sebou nějaké domácí úkoly, abych na to nemusel dohlížet," narážel Nedvěd se smíchem na dvacetiletý rozdíl, který oba hráče dělí. "Dvacet let je docela dost, co? Ale takhle to občas je."
Podle dlouhodobě zavedených zvyklostí by neměl ujít obvyklému rituálu v podobě zápisného. "Ani nemluvte. Zatím mi nikdo nic neříkal, ale může to být drahé mistrovství," přitakal s nadsázkou Nedvěd. Stejně jako zbytek týmu moc touží po úspěchu. Ví však, že k němu vede dlouhá cesta. "Jedeme tam uspět a přivézt medaili, ale všichni víme, jak jsou tyto turnaje těžké. A soupeři tam jedou se stejným cílem. Jedeme se o to porvat a uvidíme, jak dopadneme," řekl Nedvěd.
Na pokoji zatím bude sám. Třeba se přidá někdo z NHL, říká
Důležitý podle něho bude hned úvodní zápas s Dánskem a dobrý start do turnaje. I proto, že hned druhý den čekají národní tým domácí Švédové. "Jsou nepříjemní a silní i bez hráčů NHL, takhle to bude ještě o to horší," poznamenal Nedvěd k účasti několika hvězd první velikosti ve švédském mužstvu.
Na pokoji bude prozatím sám. "On ještě někdo dorazí. Nemyslím tím večer, ale z NHL," smál se dobře naladěný Nedvěd. Volný čas mu vyplní počítač, který si přibalil. "A budu tam mít navíc 25 kamarádů, ti už mi ten čas nějak vyplní," věřil.
Z mládí mu hodně utkvělo v paměti mistrovství světa v Praze v roce 1985. "To jsme vyhráli a vnímal jsem to asi nejvíc," podotkl. Přiznal také, že mu bylo líto, když nemohl být kvůli startu za Kanadu na olympiádě v Lillehammeru 1994 v českém týmu v devadesátých letech. "Ale nedalo se s tím nic dělat. Stalo se to s tou Kanadou, takže pro mě to byl smutný příběh, ale v té situaci prostě už nešlo dělat nic jinak."
S Kanadou tehdy dobyl stříbro, na olympijský turnaj proto vzpomíná moc rád, snad kromě prohraných samostatných nájezdů ve finále se Švédy. "Škoda, že to nevyšlo na zlato, protože to by byl megaúspěch. Bylo to ale samozřejmě za Kanadu. Do určité míry jsem byl hrdý na to, že mohu reprezentovat Kanadu, ale jsem Čech a tím vždy budu, na Kanaďana bych si nikdy nehrál," prohlásil Nedvěd.
V týmu Kanady už žádný z jeho bývalých spoluhráčů docela určitě nebude. "Ti, co se mnou tehdy hráli, už by tam mohli být leda tak za trenéra nebo generálního manažera," řekl s úsměvem Nedvěd, jenž je oproti předchozím letům již s předstihem rozhodnutý, že bude v aktivní kariéře pokračovat i v příští sezoně. Není ovšem dosud zřejmé, kde to bude. "To teď ale dávám na vedlejší kolej," uzavřel Nedvěd.
