Takže spokojenost?
Je to naše nejlepší umístění za tuto sezonu, není důvod, proč být smutný. Bylo to dneska o hodně blíž než kdykoli jindy, ale být se čtrnácti dobíjeními čtvrté, to je super.
Kam jste pospíchala? Na trati jste předvedla nejlepší běžecký čas ze všech...
Já jsem tak užívala ten poslední závod! Jelo se mi strašně dobře, klidně bych jela ještě jedno kolo.
Běžkyně mají v sobotu závod na třicet kilometrů volně. Nechtěla byste si zajet?
To jsem chtěla! Ptala jsem se. Ale nemám body, co k tomu potřebuju, takže nemůžu.
Není to na vás příliš dlouhé?
Není, vydržela bych to.
Kdy vás to vůbec napadlo?
Po minulém závodu, když se mi jelo tak dobře. Mám tady běžeckou formu, když ne tu top střeleckou. Byla by to skvělá zkušenost.
Přísný pohled Gabriely Soukalové.
Už jste někdy jela závod na třicet kilometrů?
Jednou na Bedřichově, když mi bylo šestnáct. Skončila jsem třetí. Ale věřím tomu, že vzhledem k tréninkovým dávkám, co jsem absolvovala s klukama, bych to ujela.
Zkusíte třeba po sezoně nějaké běžecké závody, abyste si vyjela body?
Říkala jsem si, ale nezapadají do toho exhibice, na které jsem pozvaná, a pak závody Světového poháru. Když bude čas, určitě bych nějaké závody ráda absolvovala.
Trenéru Ondřeji Rybářovi se to ale líbit nebude...
Říkal mi: Jseš normální? Ještě máš tři kola svěťáků, exhibice a mistrovství republiky, do konce sezony víc než dvanáct závodů. Je toho dost, musím říct, že fyzické síly ubývají, ale chuť roste. Pořád bych závodila.
Nechtěla byste zkusit běžecké lyžování do budoucna?
Bylo by super si to vyzkoušet, ale střelba je zajímavá, dává tomu třešničku, bez toho by mě to nebavilo.
Znovu jste skvěle běžela. Z jedenácté pozice jste štafetu vytáhla na druhé místo. Jaké bylo předbíhat jednu soupeřku za druhou?
Super. Říkala jsem si: Ty jo, to je paráda. Mně to jede tak dobře a ony vůbec nemůžou. Připadá mi, že jak jsem kus ženský, mám pořád z čeho brát. Holky jsou unavený a já pořád můžu. Dneska si stěžovaly ve stanu, jak prý to dělám, že jezdím tak rychle. A já: Kolik vážíš? 48. A já: Tak vidíš, já přes šedesát.
Kdo váží 48 kilo?
Elisa Gasparinová. Taková ta hubeňoučká. A já: Hmmm, to jsem měla naposled asi v šestý třídě.
Tak řekněte, co jste si třeba dala před závodem k obědu?
Jéé, já jsem toho měla! To abych vám zazpívala: Co jsem měl dnes k obědu. Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu... Sušenky, k tomu kafe a vdolky. Ráno jsem si hned nalačno dala lososa, trochu bramborovýho salátu - to jsem asi neměla dělat, co? A pak jsem si dala kus nějakýho steaku. Celý sušenky a k tomu kafe se šlehačkou. Ty lidi na mě koukali, jestli nejsem těhotná. Všichni mají na tácu dva talířky a já to tam skládám na celý podnos. Jedla jsem úplně všechno jako zjednaná, což mi jde dobře. A teď se to ukázalo na trati.
Po vašem úseku byla česká štafeta druhá. Věřila jste, že by to mohlo cinknout?
Věřila jsem Jitce Landové. Má se střelbou malinko problém, ale bezmezně jsem věřila, že to tady prolomí. Když jsem viděla tu její stojku, úplně se mi rozklepaly nohy. Věřila jsem, že ten zbytek trefí tak, aby nemusela na trestné kolo.
Olympiádu máte za sebou. S jakým pocitem?
Je to super, naprostá pohádka.
