Věříte, že byste to mohli dotáhnout až na vrchol?
Já bych tohle téma ještě nijak neodkrýval. Musíme se připravit na semifinále, jak z něj postoupit. Jestli to ubojujeme, bavme se pak dál.
ČTĚTE TAKÉ: Češi se dnes utkají se Švédskem. V bitvě o finále MS
Bezprostředně po čtvrtfinále jste použil slovo extáze. Zůstalo to ve vás i následující ráno?
Mluvila ze mě spontánní radost, teď už to není takové, po vítězství jsou ve vás emoce. Taky všichni kluci usnuli dost pozdě, já osobně asi až ve čtyři ráno.
Člověk by si řekl, jak se vám po výhře bude snadno usínat...
Ono to tak snadno nejde, protože tělo máte ještě rozpumpované. Já si spíš promítal celý zápas, kde vím, že jsem udělal chyby. I když pak se na to snažím už nemyslet.
O čem tedy přemýšlíte nyní? Že jste na své mužstvo hrdý?
Dá se to tak říct. Nikdo nám nedával šance, že bychom mohli postoupit tak daleko, a vidíte – tým to dokázal. I když nemá zkušenosti, může vyhrávat jednoduchostí, dobrou obranou a týmovou bojovností.
Vy jste jeho kapitán. Mění se pro vás ve vaší roli něco?
Víte, já nejsem tím, který by měl nějaké velké proslovy před zápasy. Snažím se kluky spíš nabudit, vyhecovat, povzbuzovat. Abychom žili i na střídačce. Protože když si vzpomenu i na jiné turnaje, tak nálada na střídačce nebo v šatně nebyla pokaždé dobrá. A já jsem toho názoru, že má být pozitivní celé utkání.
Co z charakterových vlastností by nemělo správnému kapitánovi chybět?
Teď nemluvím za sebe, spíš koukám na jiné kapitány, které jsem už zažil. Za prvé by to měl být zkušený hráč, který už něco dokázal.
Za druhé?
Především vůdčí osobnost. Která, když se týmu nedaří, dokáže to zlomit na ledě, dá ostatním impulz, je jim příkladem, neschovává se.
Takový kapitán jste i vy?
Já ale nejsem nějak extra zkušený hráč, nikdy jsem například nehrál v NHL. Ve finále šampionátu jsem byl jenom jednou před čtyřmi roky, a to ještě v úplně jiné roli. Co se týče mého kapitánství, ze mě jde vše spontánně, nemám žádné proslovy. Spíš to beru více pozitivně, snažím se podpořit kluky a dát jim sebevědomí. A jestli to zvládám, to ať už posoudí jiní.
Už se stalo. Třeba brankář Tomáš Vokoun o vás prohlásil, že jste správný kapitán.
To že říkal? Jsem překvapený.
Znamená to pro vás něco?
Jasně, že jo. Je to pro mě trochu šok. Tomášovi moc děkuju, od něj to potěší dvojnásob. On je výborný brankář, a co jsem poznal, tak iskvělý člověk... Pro mě je už ocenění mít na prsou céčko. Ale teď, když cítím od hráčů, že to nějak nekazím...
Napadlo by vás něco takového před měsícem?
Absolutně ne. Dobře, byl jsem kapitánem na Euro Hockey Tour, už to byla pro mě pocta. Ale nosit kapitánské céčko i na mistrovství? Takový pocit se nedá ani popsat.
Vrátím se ještě k té extázi. Je to právě to, co vás v hokeji naplňuje nejvíc?
Když je to spontánní, tak ano. Je ještě lepší – a teď to nemyslím pro hru jako takovou – když rozhodnete v prodloužení nebo na nájezdy, než kdybyste hráli 5:0. Najednou z vás jde všechno to napětí ven.
Přitom před pár dny jste se nemuseli dostat ani do čtvrtfinále. Byl jste za ten turnaj aspoň jednou na pochybách?
Na pochybách ne. Já pořád věřil, že se do čtvrtfinále dostaneme. Nebudu říkat, že jsem týmu od první chvíle věřil na medaili, ale nepřipouštěl jsem si, že bych ho dovedl ke katastrofickému scénáři.
A kdyby ano? Nesl byste to ze všech nejhůř?
Jarda Jágr nebo Tomáš Vokoun by to nesli taky těžce, vždyť se na mistrovství připravovali tak dlouho. Hráčům v šatně jsem říkal, že bojujeme i za tyhle kluky. Kluky, kteří se na nás nevykašlali – a my jim za to děkujeme.
Jak vlastně to hororové čtvrtfinále prožívala vaše manželka? (usměje se) Slyšel jsem, že doma u televize vyváděla tak, až to naše sedmiletá dcera nechápala. Prý ji takhle ještě neviděla... (najednou zvážní) K tomu chci říct ještě něco.
Povídejte.
Víme, co se teď děje v zemi, jaké tam jsou záplavy. A slyšel jsem, že nám ti lidé i přes to všecko fandí. Klukům jsem to ještě neříkal, ale něco pro ně chystáme udělat. A budeme bojovat i za ně, abychom jim tu náladu trochu zvedli.
