Třikrát jste musel o set bojovat v tie-breaku. V čem jste byl silnější než soupeř?
Rozhodla koncentrace. Je to trochu paradox, že zvítězím ve třech setech, ale jinak nejsem moc spokojený s výkonem. Na mojí hře se daly najít nedostatky. Hodně věcí jsme mohl udělat lépe. I tak je ale skvělé, že jsem pokaždé závěr setu zvládnul, i když to bylo o chlup.
Vám se ale poslední dobou daří lámat tie-breaky ve svůj prospěch i na turnajích...
Tak snad to vydrží co nejdéle a bude to trvalý stav. Ono je ale vlastně jedno, jak člověk vyhraje set. Hlavně, že to nějak zvládne. Nezáleží moc na tom, kdy a jak. Takhle je to jen o něco cennější. Tie-break na antuce je vždycky loterie, odskoky jsou nevyzpytatelné a záleží na nás hráčích, jak se s tím popereme.
Vyhrál jste i proto, že jste na kurtu působil agresivněji a na Tipsareviče hodně tlačil?
To byl od začátku utkání můj záměr. Nechtěl jsem ho nechat hrát. Ale musel jsem k tomu přistoupit i s rozumem a měnit taktiku podle vývoje. Na Tipsarevičovi totiž bylo znát, že toho má plné brýle. To ale nebyl můj problém. Věřil jsem si, že ho porazím a chtěl bych ho vidět, jak by zápas zvládal, kdyby se hrály ještě další sety.
REPORTÁŽ ZE ZÁPASU |
Kdy vám bylo nejhůř? V posledním třetím tie-breaku, kdy už se zdálo, že ztrátu nedohoníte?
To bych neřekl. Pořád jsem měl dva sety v zádech. Klidně bych ho tam dál honil po kurtu ještě další set neno klidně dva. Chtěl jsem ho co nejvíc unavit. Nejhorší byl naopak první set, protože se dost táhnul. Člověk chce a potřebuje tyhle dlouhé sety vyhrát. Když je totiž prohraje, je to hodně nepříjemné. Já jsem ale otočil nepříznivé skóre a vyhrál důležitou úvodní sadu pro sebe. Pak jsem se o vedení mohl opřít a cítil jsem se víc v pohodě.
Čím si vysvětlujete, že Tipsarevič několikrát podával na vítězství v setu, ale nikdy svou příležitost narozdíl od vás neproměnil?
Jsem zkušenější a psychicky odolnější. Vzpomínám si na Turnaji mistrů v Londýně, kdy měl mečbol. Ani tehdy to nezvládnul. To mi dodávalo sebevědomí. Věděl jsem, že za žádného stavu nesmím polevit a musím ho dostávat pod tlak.
Byl to nakonec nejlepší Davis Cup, jaký jste odehrál?
Asi je to jeden z nejúspěšnějších a nejkrásnějších, jaké jsem zažil. Užíval jsem si to asi víc než postup do finále v roce 2009 v Chorvatsku. Teď jsme hráli doma před vynikající atmosférou a skvělými diváky. Proto je to hezčí, fanouškům jsme se za výtečnou podporu odměnili postupem.
A teď vás čeká v září semifinále v Argentině...
Tak daleko zatím nemyslíme a užíváme si se šampaňským postup. Teď byly dva daviscupové zápasy strašně rychle po sobě. Potřebujeme čas na vydechnutí a pak se musíme soustředit také na sezonu. Do září se může stát strašná spousta věcí, je to ještě dlouhá doba.
Argentina je doma na antuce jedním z nejobávanějších soupeřů. Můžete uspět?
Náročný je už samotný přechod po olympiádě a US Open na Davis Cup i časté změny povrchů v tom období. Ale musíme si to dobře rozvrhnout a vypořádat se s tím. Podmínky budou pro všechny stejné. Důležité bude přemýšlet krok za krokem. Je ale pravda, že v té naší cestě za ziskem salátové mísy je Argentina nejtěžší možná překážka. Je to strašně silný tým. Musíme se s tím ale poprat.
Janko Tipsarevič dnes řekl, že antuka tady v Praze byla nejhorší, na jaké kdy hrál. Jaký je váš názor?
Já nemám potřebu se k tomu vyjadřovat. My jsme se Srbsku pomstili za dva roky staré vyřazení ze semifinále v Bělehradě. Jinak ale už nechci vířit vody po tom všem, co se během víkendu stalo. Za mě mluví výsledky, a to je nejlepší možná odpověď. Můžu teď odejít se vztyčenou hlavou.
