Ve čtvrtek večer, přes svým posledním vystoupením na mistrovství Evropy, si čeští basketbalisté společně sedli. „A řekli jsme si, o co hrajeme,“ popisuje Jiří Welsch.
„Pro mě to nebyl zápas o 7. místo, ale o šanci udělat něco, co po spoustu generací nebylo, bojovat o olympijské hry. Jsem hrdý na kluky, že v sobě našli fyzickou i mentální sílu,“ ocenil kapitán svůj tým.
Češi zdolali Lotyšsko 97:70 a zajistili si naději na olympiádu v Riu.
Vy jste hrál i o pokračování kariéry v národním týmu, platí, že nekončíte?
Trošku jsem takovou otázku čekal (úsměv). Asi jo, asi platí. Uvidíme, co bude za rok, ale letos jsem chtěl na mistrovství jet: pořád jsem měl pocit, že mám týmu co dát. Čeká mě sezona v Nymburce a když po ní bude tento pocit přetrvávat a bude o mě zájem ze strany trenérů, o olympijské hry bych si rád zahrál. Bylo by to něco, o čem jsem už v téhle fázi kariéry ani nesnil.
Welsch očima trenéra„Nejdříve ho musím teď rok trpět v Nymburce, ale nějak to vydržím,“ usmál se trenér národního týmu Ronen Ginzburg při otázce na reprezentační budoucnost kapitána Jiřího Welsche. Ale pak svého lídra jen chválil: „Je privilegium trénovat takového hráče, jako je Jirka. Pokud za rok řekne, že chce reprezentovat, tak si myslím, že by ho do týmu vzal každý trenér.“ |
Málokdo věřil, že? Bylo to docela troufalé, zvlášť když o tom trenér Ronen Ginzburg mluvil už v roce 2013, kdy národní tým přebíral...
Mohu potvrdit, že už když Neno nastupoval, tak o olympiádě mluvil. Tehdy jsme si všichni mysleli, že se zbláznil.
Kam účast v olympijské kvalifikaci řadíte?
V reprezentaci určitě na první místo. Prožil jsem hodně euforických momentů, třeba vítězný zápas na Evropě v roce 1999, předloni ve Slovinsku nad Polskem, byly to silné momenty. Ale tohle je něco jiného, podařil se nám celý turnaj.
Basketbal si udělal dobrou reklamu, že?
Věřím, že i pro lidi, co nás sledovali, to byla inspirace. Že jsme český mužský basket vytáhli na trochu větší výsluní.
Až za vámi skončily země jako Turecko, Chorvatsko, Rusko... Jak se vám to poslouchá?
Dobrý! Jde o důkaz toho, že přišla nová generace, která už si na tohle nehraje. Když jsme jeli na Evropu v roce 1999, byl to výlet za velkým basketbalem, všechny tyhle země pro nás byly mocnosti. Mladí kluci tenhle pocit nemají, vyrůstali za hranicemi, jsou zvyklí proti nim nastupovat od svých 17, 18 let. Je to už nezastraší.
Tohle je klíčová změna?
Mentalita je jiná, dělá největší rozdíl. Kluci jako Tomáš (Satoranský) a Honza (Veselý) vyrůstali v zahraničí po boku hvězd a berou se jako hráči na stejné úrovni. Vy jste Chorvaté? OK, my jsme zase Češi. My jsme sem na vás nepřijeli koukat, my jsme vás přijeli porazit.
Kanonáda na závěr. Češi zničili Lotyše a zahrají si olympijskou kvalifikaci |
Když jste zmínil dvě největší česká esa: vidíte je v NBA?
Honza už tam byl a myslím, že se vrátí znovu. U Tomáše je to jen otázka času. Má momentálně v Barceloně takový komfort, že nemá důvod odcházet. Ale NBA je sen každého kluka a z rozhovorů s ním vím, že i jeho.
Tým má navíc perspektivu, že? Třeba i čtyř, šesti, osmi let?
To už se mě týkat nebude (úsměv). Jo, samozřejmě, jen je otázka, jak dlouho budou mít kluci motivaci; je to náročné, znám to z vlastní zkušenosti. Když se podívám na Tomáše, který přijel na nároďák poslední čtyři léta a vydal ze sebe obrovské množství energie... Taky to nejde dělat pořád. Doufám, že pořád budou mít chuť a vůli reprezentovat. Protože je to krásné.
Jaká teď bude radost ze splněného cíle mimo palubovku?
Uvidíme - máme za sebou devět zápasů ve čtrnácti dnech. Tak snad najdeme sílu to pořádně oslavit.
