Stačí rychlý pohled na čelo tabulky skupiny C: šest zápasů, plný počet osmnácti bodů. Sedmadvacet nastřílených gólů, jeden inkasovaný. Zkrátka: když vám jde o všechno, na takového soupeře určitě narazit nechcete.
„Mohou prohrát tak jeden zápas z deseti,“ odhaduje realisticky český záložník Vladimír Darida.
Je k vzteku, že zrovna, když nutně potřebují zabrat, musí Češi vzít body (a ideálně všechny) právě suverénním Němcům. Když v pátek od 20:45 nevyválčí v Edenu aspoň remízu, zůstane jim už jen titěrná naděje na druhé místo a baráž.
Nezbylo by než spoléhat na zázračnou souhru okolností: že Irové po předpokládané kanonádě proti bezradnému San Marinu už ani jednou nevyhrají, a pokud možno nezískají ani bod. A k tomu nepatrný detail: že Česko naopak všechny zbylé zápasy vyhraje.
Nevypadá to úplně reálně, viďte? Proto by se před sobotní cestou právě do Severního Irska náramně hodilo favorita zaskočit.
Jenže v cestě stojí výběr, kterému se trefně přezdívá válec nebo mašina. Ve strojovém tempu bez větších potíží ničí jednoho protivníka za druhým.
Schick tu není? O tom nevíme
Co vlastně z Němců, posledních mistrů světa, dělá fenomén?
Předně: obrovská mentální síla. V nátuře mají zakódované sebevědomí a nezlomnou víru v úspěch. Je jedno, s kým a kde hrají, vždycky jdou vyhrát a soupeře většinou ani příliš nezkoumají.
To ve čtvrtek nechtěně dokázal stoper Mats Hummels, když na tiskové konferenci vyprávěl: „Patrik Schick je velká zbraň, může nám dělat problémy.“ Posila AS Řím přitom v české nominaci chybí...
Špetka arogance k Němcům patřila vždy, snad jim i pomáhá. Ale jen s ní by se do pozice vládců fotbalového světa nedostali. Byla doba, kdy jim vůle a disciplína přestala stačit, najednou byli pozadu.
Trenér Německa Joachim Löw udílí pokyny svým svěřencům.
Mocní na svazu museli před dvaceti lety bouchnout do stolu, když viděli, jak se juniorské výběry trápí a vysychá zásobárna talentů.
Sáhli do kapsy, za obrovské sumy vybudovali po celé zemi stovky tréninkových center a dohlédli na výuku trenérů - těch s profi licencí je dnes v Německu čtyřikrát víc než v Anglii. S jejich pomocí se daří zajistit, aby sítem nepropadl jediný talent ze zapadlé vesničky.
Proto se mohou Němci opřít o širokou základnu, které dodávají pestrost hráči s původem v zahraničí. Umíte si představit, že by v aktuální nominaci žádný takový nebyl?
Stoper Rüdiger má německé příjmení, ale maminku ze Sierry Leone. Dříč Can se narodil ve Frankfurtu tureckým rodičům, ve stejné zemi má kořeny tahoun Özil. Otec záložníka Younese je Libanonec, Khedirův zase Tunisan. A střelec Gomez? Kdyby chtěl, mohl reprezentovat Španělsko.
I díky nim se fotbalové Německo změnilo a ze rvavého buldočího stylu přepnulo na pohlednější technický fotbal. Držet míč, rychle kombinovat, nepustit soupeře do hry - to je teď německá mantra.
„Víme, že o držení míče to z naší strany tolik nebude,“ uvědomuje si Darida. „Ale zase to nesmí být třeba 80 na 20. Pak se vyhrát nedá.“
Ukážeme vám, jak se útočí
Německý kouč Löw navíc vyslal varování: „Jsme tým, který se soustředí na ofenzivu. Hrát koncentrovaně, disciplinovaně a vytvářet si šance - to chceme Čechům ukázat!“
Mimochodem, právě Löw na německou cestu vzhůru dohlíží už třináct let. Když startovala, dělal asistenta Jürgenu Klinsmannovi. Nakonec po něm reprezentaci převzal a vzhledem k výsledkům nebyl důvod v posledním desetiletí uvažovat o změně trenéra.
Radost Thomase Müllera a Jonase Hectora
Pod jeho rukama dozrál zlatý tým, čtyřikrát v řadě se Německo dostalo minimálně do semifinále světového šampionátu. A kdo si myslel, že po zlatu z Brazílie před třemi lety přijde útlum, pletl se.
Pokud se tedy za útlum nepovažuje „jen“ semifinále loňského Eura, zlato z letošního Konfederačního poháru, titul mistrů Evropy do jedenadvaceti let a současná bezstarostná jízda světovou kvalifikací.
Bude vůbec vyprodáno?
Bez nadsázky: Německo by mohlo postavit lidně další dva nebo tři nadupané týmy plné zářivých jmen.
Bude večer ten nejhvězdnější sledovat vyprodaný Eden? Slušelo by se, aby tomu tak bylo, ale může se stát, že na tribunách zůstanou volná místa. A divíte se, když ceny nejdražších lístků nastavil svaz na téměř tři tisíce korun?
„Sháněl jsem vstupenky pro známé, ale když jsem jim řekl, kolik stojí, už se nikdo neozval zpátky,“ přiznal obránce Theo Gebre Selassie.
Proto ve čtvrtek večer zbývalo v prodeji 1 300 lístků. Narvaný stadion by přitom Češi tolik potřebovali, aby mohli pomýšlet na zázrak: zbrzdit německou mašinu.
