Zmatky, jež provázely krátce po půli duel Francie - Honduras, vyřešila technika. Původně se na obří obrazovce rozsvítil nápis NO GOAL. Vzápětí však grafické znázornění ukázalo, že se míč od Valladarese dostal za čáru.
„Nejprve tam stálo, že gól není, potom přístroj řekl, že je, takže nevím, co si o tom mám myslet,“ kroutil po zápase hlavou honduraský kouč Louis Suárez.
Také anglický internacionál Gary Lineker, jenž působí v Brazílii jako televizní komentátor, měl pochybnosti. „Nejsem úplně přesvědčený, že to bylo za čárou, ale musíme věřit technice,“ pravil.
Nová technologie se jmenuje GoalControl a spolu se sprejem, kterým při trestných kopech sudí vyznačují vzdálenost zdi od míče, byla nyní na MS použita poprvé. „V Anglii ji zkoušeli v závěru ligy,“ připomíná Jiří Kureš, šéf pravidlové komise české fotbalové asociace.
„Mluvilo se o tom už asi tři roky, jen se řešilo, zda použít i brankové rozhodčí jako na Euru 2012. Nakonec bylo řečeno, že nová technologie stačí. Předseda Mezinárodní fotbalové federace FIFA Sepp Blatter byl původně proti; fotbal prý hrají lidé, tak ať rozhodují také lidé. Ale ustoupil,“ přibližuje.
ČTĚTE TAKÉ |
Nejde o pravidlo, ale o technickou novinku, podobnou jestřábímu oku v tenisu. Podle kritiků jsou však mnohem naléhavější otázky, kde by mohla technika pomoci. Třeba zavedení videorozhodčích, jako je tomu v hokeji. Hodně ofsajdů je „na hraně“, ale sudí tak poškodili například tým Bosny a Hercegoviny, když neuznali regulérní gól Edina Džeka proti Nigérii.
„To je pravda, ta neuznaná branka vlastně ovlivnila výsledek a možná připravila Bosnu o postup. Jenže lidé si to pořád pletou - v hokeji se videorozhodčí používá jen při posuzování gólu, jinak ne. Ve fotbale je teď gól okamžitě vyhodnocený. Videorozhodčí by se tedy používal na fauly, na ofsajdy a podobně, což by bylo časově náročné
Nezapomeňte, že v hokeji se sporný gól pomocí videa posuzuje minutu nebo i dvě, ale čas stojí. Ve fotbale by „poškozená“ mužstva mohla chtít spatřit řadu momentů. Jak dlouho by se pak hrálo? A to nemluvím o finanční náročnosti, vždyť i GoalControl se může použít jen na šampionátech a v budoucnu snad v Lize mistrů,“ dodává Kureš.
Podle něj by fotbalu nepomohlo ani zavedení čistého času, byť by se tím zamezilo úmyslnému přerušování nebo zdržování hry.
Pravidla měnil i Dino Zoff
„Takový návrh by v Mezinárodním výboru pro změny a výklad fotbalových pravidel neprošel. Mluví se o tom, novinky se zkouší, ale pokud vím, tak tohle ještě nikde nezkoušeli. Možná by to šlo u profesionálního fotbalu, u amatérského ne. Neumím si to představit třeba při utkání pražského přeboru, které má dva předzápasy s pevně stanovenými začátky. A za tmy se dohrávat nemůže,“ kroutí hlavou Kureš.
Ve zmíněném výboru má čtyři hlasy FIFA, ale další čtyři patří britským zástupcům. Anglická fotbalová asociace je přece nejstarší, vznikla už v roce 1863.
„Britové a FIFA si zakládají na tom, že fotbal se už dlouho hraje podle stejných pravidel, změny jsou minimální. V tom je fotbal konzervativní,“ říká další člen pravidlové komise Jan Hora.
O jednu takovou změnu se zasloužil legendární italský brankář Dino Zoff, který na mistrovství světa ve Španělsku 1982 upoutal na cestě k titulu výtečnými zákroky, ale také předlouhým voděním míče. Pravidlo čtyř kroků s míčem v ruce už existovalo, mělo zrychlit hru, ale až od podzimu téhož roku vstoupilo v platnost upřesnění, že po krocích už je třeba uvést balon do hry.
INFOGRAFIKA Plný náhled po rozkliknutí |
Nikoli jej znovu sebrat z trávníku, pokud mezitím nebude hrát míčem jiný fotbalista. „Malou domů“ nesmějí brankáři chytat do rukou až od roku 1992, pravidlo šesti vteřin platí od roku 1998.
Svůj příspěvek přidal i český (československý) fotbal, byť málo viditelný. V roce 1950 měla Slavia Praha mladého brankáře Aloise Jonáka. V Teplicích jej nakopli do ledvin, střídat se nesmělo a Jonák zápas dochytal. Potom zkolaboval.
„Pak se léčil půl roku,“ vzpomíná fotbalový historik Miloslav Jenšík. „Rozpoutala se polemika a tehdejší svaz, tedy Odbor kopané Československé obce sokolské, od 1. září 1950 zavedl pro ligu pravidlo o střídání - platilo pro brankáře a jednoho hráče v poli. To se jinde nesmělo, byli jsme průkopníky,“ připomíná Jenšík.
Po pár letech bylo pravidlo zrušeno. „Už nevím, jestli jsme se zalekli vlastní odvahy, nebo nás postrašila FIFA,“ přemítá. Celosvětově bylo střídání hráčů zavedeno až v roce 1958, byť jen za zraněného brankáře a jednoho (zraněného) hráče v poli, což ale dlouho neplatilo pro MS, a zraněný Pelé tak v utkání s Československem v Chile 1962 nemohl střídat.
„Kouzlo fotbalu teď spočívá právě v pravidlech. Jsou stejná na šampionátech stejně jako ve třetí třídě, kterou hrají v Horní Dolní,“ říkají Kureš a Hora z pravidlové komise.
