Češi bojují o naději. Štěpánek říká: Zbraně zatím neskládáme

Po úvodním dnu finálového boje o salátovou mísu se Radek Štěpánek (31) nebude oslavovat jako hrdina.

 Jak velké zklamání je prohrát zápas, který jste měl zprvu skoro vyhraný?

Poprvé po 29 letech hrajeme finále Davis Cupu a to utkání pro mě hodně znamenalo. S Davidem (Ferrerem) pokaždé na kurtu dost bojujeme. Většinou se navíc rozhodne až po pěti hodně vyrovnaných setech. On se totiž nikdy nevzdává. Jsem ale hrdý na to, že jsem taky bojoval až do konce.

V zápase jste předvedl dvě tváře. Proč jste nedokázal hrát celou dobu tak skvěle jako v prvních dvou setech?

Diktoval jsem tempo a styl, on bránil. Ze začátku jsem to zvládal skvěle, byla to úplná one-man show. Jenže je strašidelně náročný dávat takové údery bezchybně.  

Kdy se to zlomilo?

V třetím setu. Do té doby jsem to měl pod kontrolou. Poprvé mi sebral servis a pak si začal věřit. Právě to byla ta chvíle, kdy se chytnul a přestal dělat chyby. Strašně mi to pak stěžoval.  

V pátém setu jste ale měl dostatek příležitostí mu podání vzít...

Mohl jsem, ale nestalo se. Teď se musíme s nastalou situací vyrovnat a bojovat dál.  

Nedocházeli vám už trochu síly v závěru?

Nebylo jsem ready jako na začátku, to je jasný. Po čtyřech hodinách na kurtu to ani nejde. V posledních dvou setech měl dokonce chytali i křeče.  

Ale do čtyřhry nastoupíte, ne?

Zatím jsme se o tom nestihli pobavit, uvidíme ráno.  

A zvládl byste to po fyzické stránce?

Dýchám, chodím a dokonce piju. Tak to vypadá, že připraven jsem. Už jsem zvládnul i horší zápasy. Vzpomeňte si na šestihodinovku S Karlovičem v Chorvatsku.  

Prohráváte už 0:2, není to konec nadějí na zisk salátové mísy?

To ne, šance stále žije a my se o ní popereme. Konec rozhodně není a zbraně neskládáme, hraje se přece na tři body. Musíme teď zvládnout čtyřhru a pak se ještě může stát cokoliv.  

Při zahájení jste na sebe vzali stejná saka, jaká nosil vítězný daviscupový tým z roku 1980. byl to váš nápad?

Bylo to překvapení. Myslel jsem, že tu Ivan Lendl a spol. budou. Nakonec nepřijeli, což je smutný. Chtěl jsem jim takhle vzdát hold a projevit uznání, že si vážím toho, čeho dosáhli. Zajímám se o tenisovou historii a tohle mi přišlo jako dobrý nápad. Ale upřímně, než mít přepravení se sakem, tak bych radši získal vyrovnávací bod.