„Loňská sezona nebyla šťastná. Teď bylo startů podstatně míň, dala jsem přednost přípravě,“ pravila Věra Cechlová před odletem do Ósaky. „Omezila jsem cestování, měla jsem svou pohodu. A mám ji pořád, jsem zdravá, nic mě neomezuje,“ tvářila se spokojeně pátá nejlepší diskařka sezony. V okolí občas zaslechne, že bude v Japonsku obhajovat bronz, ale na taková slova nedá.
S manželem až do Mexika
„Je mi celkem jedno, co říkají lidi. Já si tam chci zazávodit, určitě nejedu tak daleko proto, abych se nesnažila. Bez medaile bych asi byla zklamaná.“ A kdyby při vyhlašování nejlepších diskařek slyšela českou hymnu? „Tak to bych určitě neodešla a poslechla si ji,“ zasnila se osmadvacetiletá atletka.
Role jedné z favoritek ji však prý netíží. „Na to už mám jisté zkušenosti,“ připomněla roky, kdy jí na velkých podnicích několikrát o vlas unikla medaile. Zatímco loni na mistrovství Evropy za ní přijel manžel Jakub, letos tomu tak nebude.
„Pro něj to žádná dovolená nebyla, pořád musel sledovat, jak chodím na tréninky a na závody... A po sedmém místě byl smutnější než já. Jen ať si dovolenou šetří, na podzim pojedeme do Mexika,“ plánovala Cechlová, která už má s „neatletickým“ cestováním po světě své zkušenosti.
„Loni jsme po sezoně byli na Kubě a běhání v písku moc pomohlo mému kotníku, taky jsme zvládli Dominikánskou republiku. Nejraději bych procestovala celý svět, v tomto směru máme plány až do konce života,“ smála se.
Manžel si prý velmi přeje navštívit Srí Lanku. „Jenže jednou mi kamarád líčil, jak honili po pokoji anakondu. A hady já nemusím,“ otřásla se. Oproti Helsinkám, kde její vlasy zdobily barevné stužky a spolu s rovněž úspěšnou tyčkařkou Hamáčkovou, nyní Rybovou, ozdobily společný pokoj bronzovými medailemi, letos zřejmě žádné módní doplňky nechystá. „Obě jsme se vdaly a tím asi i zmoudřely,“ culila se.
Na Japonsko se těšila. „Mám ráda teplo a vysokou vlhkost a právě takové podmínky nás čekají. A taky ochutnám saké. Ale až po závodě,“ zvedla s úsměvem varovný prst.
S manželem až do Mexika
„Je mi celkem jedno, co říkají lidi. Já si tam chci zazávodit, určitě nejedu tak daleko proto, abych se nesnažila. Bez medaile bych asi byla zklamaná.“ A kdyby při vyhlašování nejlepších diskařek slyšela českou hymnu? „Tak to bych určitě neodešla a poslechla si ji,“ zasnila se osmadvacetiletá atletka.
Role jedné z favoritek ji však prý netíží. „Na to už mám jisté zkušenosti,“ připomněla roky, kdy jí na velkých podnicích několikrát o vlas unikla medaile. Zatímco loni na mistrovství Evropy za ní přijel manžel Jakub, letos tomu tak nebude.
„Pro něj to žádná dovolená nebyla, pořád musel sledovat, jak chodím na tréninky a na závody... A po sedmém místě byl smutnější než já. Jen ať si dovolenou šetří, na podzim pojedeme do Mexika,“ plánovala Cechlová, která už má s „neatletickým“ cestováním po světě své zkušenosti.
„Loni jsme po sezoně byli na Kubě a běhání v písku moc pomohlo mému kotníku, taky jsme zvládli Dominikánskou republiku. Nejraději bych procestovala celý svět, v tomto směru máme plány až do konce života,“ smála se.
Manžel si prý velmi přeje navštívit Srí Lanku. „Jenže jednou mi kamarád líčil, jak honili po pokoji anakondu. A hady já nemusím,“ otřásla se. Oproti Helsinkám, kde její vlasy zdobily barevné stužky a spolu s rovněž úspěšnou tyčkařkou Hamáčkovou, nyní Rybovou, ozdobily společný pokoj bronzovými medailemi, letos zřejmě žádné módní doplňky nechystá. „Obě jsme se vdaly a tím asi i zmoudřely,“ culila se.
Na Japonsko se těšila. „Mám ráda teplo a vysokou vlhkost a právě takové podmínky nás čekají. A taky ochutnám saké. Ale až po závodě,“ zvedla s úsměvem varovný prst.
