Něco mají společného. Dva velké talenty ve dvou mimořádně silných érách. "Ale on má na to, aby se mezi nejlepší na chvíli dostal," říká o Tomáši Berdychovi olympijský vítěz ze Soulu 1988. Coby daviscupový kapitán slovenského týmu obchází v Paříži jednotlivé kurty, bedlivě sleduje tréninky i zápasy. Radka Štěpánka chválil: "Po operaci to asi neměl lehké, potřeboval čas, ale je to lepší." U Lukáše Rosola přidal: "Od Davisova poháru se veze na úspěšné vlně." A po prohře Tomáše Berdycha s Gaelem Monfilsem si povzdechl: "Škoda."
K TÉMATU |
Ve své době byl Mečíř mimořádným talentem. Vytáhlého tenistu, který se po kurtu obvykle ploužil jako flegmatik a pak soupeře zničil precizními údery, označil kdysi deník Observer za jeden z největších talentů světového tenisu. Vyhrál jedenáct turnajů ve dvouhře, v Soulu 1988 získal olympijské zlato. Ale grandslamový titul nepřidal. "Nestěžuju si, jsem skromnější. Lidi mi to připomínají. Ale vyměnil bych to za olympiádu?" vznese řečnickou otázku.
K velké trofeji měl dvakrát hodně blízko. Jenže jak na US Open 1986, tak na Australian Open 1989 se mu do cesty postavil příliš silný soupeř: Ivan Lendl. "Objektivně, šance jsem s ním neměl. Bylo to na jednu branku." Lendl, Becker, Wilander, Edberg – to byla elitní sestava jeho největších soupeřů. "Byli to velikáni, bylo těžké vklínit se mezi ně. I Berďa hraje proti stálicím, těžko se u nich hledá slabina."
Že ho handicapovalo zdraví, nezmíní
Co před lety chybělo jemu? "Ale... Jeden mluvil o podání, druhý o volejích, třetí o agresivitě. Těžko říct. Vždyť byli i hráči jako Wilander, kteří uměli vyhrát několik grandslamů a být jedničkou i bez es a agresivity," připomíná. Že ho handicapovalo zdraví, nezmíní. Přitom právě kvůli problémům se zády a kolenem ukončil kariéru už v 26 letech. Vedl bývalého šestého hráče světa Karola Kučeru, od roku 1994 působí u sousedů z bývalé federace ve funkci daviscupového kapitána.
Nejlepšího českého tenistu sleduje spíš z povzdáli, před několika lety ho důkladněji pozoroval v tréninku, když pomáhal Dominiku Hrbatému. Mezitím Berdych vyrostl v elitního hráče. "Vyprofiloval se. Má dobré podání, razantní hru, která třeba na španělské typy platí. Někdy jsem ale překvapený, že prohraje s hráči, u kterých si to nedokážu objektivně vysvětlit. Jindy zase udělá super výsledky, ani to člověk nečeká." Berdychův agresivní styl se Mečířovi zamlouvá, ale trochu postrádá větší univerzálnost.
Miloš Mečíř.
"Sampras také útočil a riskoval, ale dobrý hráč se umí přizpůsobit i jiným stylům a dokáže na ně reagovat. Tomášovi vyhovuje, když někdo liftuje, balony vysoko skáčou a on je z výšek zaráží. Ale když ho někdo začne tlačit, už je to problém." České jedničce by podle něj prospělo zlepšení pohybu. Sebevědomí šestého tenisty světa roste v situacích, kdy diktuje hru. "Má talent na švih, druhý na techniku, třetí na obranu. Těžko říct, jak je svůj pohyb ještě schopný rozvinout. Ale pomohlo by mu to. Protože když je pod tlakem, hůř se mu z toho dostává," všímá si Mečíř.
Grandslam může vyhrát na všech površích
Věk za možnou překážku v progresu nepovažuje. "Na nohách se dá vždycky pracovat. Nevím, jak a co trénuje, nemůžu mu radit. Pohyb u něj není ta nejpřirozenější věc, i když nechci říct, že se hýbe špatně. Ale třeba Djokovič dokáže pochytat mnohem těžší situace." Na pařížskou prohru s Monfilsem nahlíží Mečíř střízlivě. "První kola jsou vždycky nejhorší," zdůrazňuje, že Berdych neměl možnost víc se zorientovat na kurtech, zvyknout si na povrch a míče. "A když hned dostane tak těžkého soupeře, je to nepříjemné. Tam se nejčastěji stávají překvapení. Taky jsem měl výkyvy a prohrával i v prvním kole."
Sám je zvědavý, co s českým tenistou udělá pařížská prohra pro další grandslam. Přiznává, že finálovou účastí před lety ve Wimbledonu ho Berdych překvapil. "Neměl jsem pocit, že je tak šikovný improvizátor," vzpomíná na český úspěch z roku 2010. Šanci na grandslamový titul má podle něj Berdych na kterémkoli z povrchů. "Na betonech zcela jistě, ale i na antuce a trávě. Neházel bych flintu do žita, i kdyby tady prohrál hodněkrát. Jde o to přežít prví dvě kola, rozehrát se, chytit příjemný los."
Takže jaký je recept pro sedmadvacetiletého Čecha na cestu mezi kvarteto Djokovič, Murray, Nadal, Federer? "Ti nejlepší dokážou podávat po celý rok stabilní výsledky a vyhrávat grandslamy, kdežto u něj je to jen jednou za čas. Občas někoho z nich porazí, ale udržet celý rok vysoký průměr, aby je předběhl, je složité, i když od nich není daleko."
