„Je tolik věcí, na kterých musím zapracovat. Nejvíc na angličtině,“ říká typicky skromně.
Počkejte, vždyť vás zámořští novináři chválili, jak jste se zlepšil.
Ale jo, určitě jsem se zlepšil. Rozumím mnohem líp a postupně se snažím víc a víc mluvit. Ještě to ale není na pořádnou diskusi. Z novinářů mám pořád strach, zvlášť když jich je tady tolik. Ale snažím se a zatím přežívám.
Pomáhá vám, že už žijete v hostitelské rodině, kde musíte také mluvit?
Jo, to je dobré. Jsou v pohodě, takoví hrozně moc hodní lidi, takže se nemusím o nic starat. Vyperou, dají mi večeři. Pro ten první rok je to skvělé, jelikož se můžu starat jenom o hokej.
I díky tomu se držíte v NHL. Ještě vás straší přesun na farmu?
Tam se mi samozřejmě nechce a věřím, že ani nebudu muset. Hraju stabilně, mám slušný ice time, tak by to snad mohlo vyjít.
Tomáš Hertl dává gól do sítě Montrealu.
Vypadá to, že vám trenér hodně věří. Cítíte to také tak?Samozřejmě. Dává mě na přesilovky, byl jsem na ledě třeba i na poslední minutu, když jsme prohrávali o gól. Je vidět, že mi věří a já si toho hrozně cením.
Podržel vás, i když jste byl v útlumu. Jak jste to období prožíval?
Říkal jsem si, že musím dál makat a ukázat se aspoň důrazností. Góly ale naštěstí zase přišly.
Máte jich 13, a pokud to půjde takhle dál, může jich být na konci 40. Je to reálné?
Takhle nepřemýšlím, podobné cíle si nedávám. Pro mě je nejdůležitější udržet se v týmu, to bude neuvěřitelný úspěch. A potom chci co nejdál ve Stanley Cupu.
Co vám na San Jose vyhovuje, že jste do týmu tak dobře zapadl?
Je to výborná organizace. Už na draftu mi skauti říkali, že jdu do skvělého klubu. Dostal jsem hlavně prostor a výborné spoluhráče. Ty góly pak přijdou samy.
Jaký je život v San Jose, líbí se vám tam?
Je to spíš na takový rodinný život, protože tam není žádné centrum. Třeba v Chicagu nebo v Torontu to žije, jsou to obrovská města. Já to ale až tak neřeším, protože se stejně snažím hlavně odpočívat. A až se vrátíme z tripu, tak budu mít konečně i auto, takže to bude o něco lepší a budu si moct zajet do San Franciska.
San Francisco jste si oblíbil, co?
Jo, byl jsem tam už dvakrát. Až na Vánoce přijede přítelkyně, tak si to tam užijeme. Bude tu i přes Nový rok, jsem domluvený s Havlisem, že budeme bydlet u něj.
Jak moc vám pomáhá, že máte v týmu Martina Havláta?
Hrozně. Překládá mi, když něco nevím, zařizoval mi řidičák, sám bych to asi nezvládl. I kdybych uměl anglicky výborně, tak si s Čechem vždycky popovídáte víc.
Nestýská se vám po domově?
To ne, ale scházíme se s českými kluky, když jsme na tripu nebo když oni přijedou k nám. Zajdeme na večeři, pokecáme.
Blíží se olympiáda a vy máte velké šance podívat se do Soči. Přemýšlíte nad tím?
Je krásné vidět se v širší nominaci nebo slyšet, jak se o vás říká, že byste vůbec mohl jet. Ale já se na to nechci soustředit, protože kdybych se dostal na olympiádu, tak bych tomu už fakt nemohl uvěřit. To by bylo něco neuvěřitelného... Spíš jsem si říkal, že letos budu pendlovat mezi farmou a NHL. A vidíte, jak to je. Miluju reprezentovat Česko na jakékoli akci, takže bych byl poctěn.
Jste s trenérem Hadamczikem v kontaktu?
On je tu teď na inspekční cestě a myslím, že se uvidíme po zápase v Carolině.
