Jak byste popsal vítězný titulový zápas?
První dvě kola jsem byl hodně zabalený a soupeř byl asi lepší, i podle odezvy publika. Od třetího jsem ho začal tlačit, cítil jsem, že mu nechutnají moje údery na spodek. V šestým jsem mu dal tvrdý zvedák na spodek, po kterém byl otřesený, tak jsem zaútočil a poslal poprvé k zemi. Z toho se ještě zvedl, ale byl hodně otřesený, tak jsem se do něj pustil znovu a tentokrát jej už rozhodčí dopočítal a mohl jsem začít slavit.
Čtěte také |
Takže opět slavila úspěch vaše oblíbená taktika – otloukat spodek soupeře, nedat mu dýchat?
Přesně. Hodně jsem ho trefoval zadním (pravým) zvedákem, nakonec to rozhodl paradoxně levý. Ale to je jedno, hlavně, že to vyšlo.
Takže další ve skupině soupeřů, kterým jste zlomil žebra?
No, nemyslím si, že bych mu je tentokrát zlomil. Přišlo mi, že ten rozhodující úder šel trochu níž. Ale to je otázka spíše pro něj, ale po zápase mu moc do řeči nebylo (usmívá se).
Potvrdilo se i to, že boxoval podobným stylem jako vy?
Potvrdilo, ale naštěstí se mu to dařilo jen první dvě kola, pak začal odcházet takticky, byl jsem přesnější a psychicky jsem cítil, že ten zápas vyhraju.
Takže taktika splněna do puntíku – vyhrát venku před limitem…
...Určitě ano. Na body by to nebylo ideální.
Kam až stavíte tento titul?
Nejvýše ve své kariéře. Je to podle mě na stejné úrovni nebo i více, než kdybych se stal v amatérském ringu olympijským šampionem. Většina boxerů to cítí určitě stejně – že mít titul v profesionálech je mnohem více, než mezi amatéry, že je to další stupeň směrem nahoru. A kdyby se mi povedlo získat i profesionální titul mistra světa, stavěl bych to ještě výše. Ale samozřejmě každý se na to může dívat jinak.
Vám už je dvaatřicet, chcete teď titul několikrát obhájit. Myslíte, že se ještě případně zápasu o titul mistra světa dočkáte?
Pro mě osobně to byl jeden z rozhodujících zápasů mé kariéry. Pokud bych prohrál, asi bych ukončil kariéru na té nejvyšší úrovni. Tím, že jsem ten titul získal, tak se vše otočilo. Teď bych chtěl tak dvakrát, třikrát titul doma obhájit a pak bych si rád ještě jednou zaboxoval o světový pás. Ale kdyby se mi to nepovedlo, už nyní mohu být spokojený. Ambice mám stále nejvyšší, ale být mistrem Evropy pro mě znamená skutečně hodně. Byl to jeden z mých snů.
Takže se mohou na mistra Evropy těšit fanoušci třeba již letos na Silvestra v Lucerně?
Když vše dobře půjde, tak někdy v prosinci bych měl titul doma obhajovat. Ale kdy přesně to ještě nevím, více řekneme s týmem v úterý na tiskovce v Praze. Teď mě ale čeká tak dva, tři týdny odpočinku, pořádně se najím.
Jak jste to měl nyní s přípravou, vy jste kvůli titulovému zápasu šel opět od lehké střední váhy. Není to pro vás riskantní?
Dostal jsem nabídku, docela dlouho ji zvažoval a nakonec do toho šel. Jedl jsem speciální jídlo od jedné firmy asi šest týdnů, a to se mi osvědčilo. Bohužel to nijak skvěle nechutnalo, ale účel to splnilo. Takže v další přípravě s tím budu pokračovat.
Žádné zdravotní problémy tentokrát vaši přípravu neprovázely, křeče v lýtkách, bolavá záda?
No, trochu začínaly. Nechtěl jsem o tom před zápasem mluvit, ale nějaké problémy tam byly. Ale nemůžu říct, zda kvůli váze, tvrdé přípravě či věku. Přece jen už nejsem nejmladší a boxuji strašně dlouho. Důležité ale bylo, že tentokrát jsem neměl žádné problémy při zápase. Určitě se jim nevyhnu ani v budoucnu, spíše je třeba, aby bylo komplikací co nejméně. Minimalizovat je.
Pokračování kariéry opět v lehké střední váze se nebojíte?
Nebojím. Nic jiného mi ani nezbývá, když jsem mistrem Evropy v lehké střední, tak v ní také budu boxovat.
Ani vám nevadí, že se budete zase postit přes Vánoce?
Já doufám, že budu boxovat v Praze před svátky. Kdyby až poté, bylo by to husté, ale nedá se nic dělat, je to moje práce (úsměv).
