Medailové pořadí zemí: z Čechů uspěli jen oštěpaři, zvítězili Američané |
Své loučení měl vymyšlené úplně jinak. Ale když mu křeče ve stehenním svalu nedovolily dokončit sobotní štafetu, vše se změnilo.
Usain Bolt se vrátil na Olympijský stadion v neděli, rozloučil se s diváky, později i s novináři. Naposledy v roli atleta odpovídal na jejich otázky.
O čem také mluvil?
  |
O nedělním rozlučkovém čestném kole: „Bylo úžasné. Podpora diváků se nezměnila. Je smutné, že teď vše končí. Energie, kterou jsem v Londýně z publika čerpal, byla obrovská. Cítil jsem se tu jako doma a vítaný.“
O prochladnutí těsně před štafetou, které mohlo přispět k jeho zranění: „Bylo to tak neobvyklé. Snažil jsem se zůstat v teple před finálovým závodem. Ve svolavatelně to ještě bylo docela v pohodě. Jenže pak nás odvedli do prostoru před vchodem na plochu stadionu, kde jsme museli čekat čtvrt hodiny. Proč nás sem brali, abychom tu jen tak postávali? Přitom se mezitím rozhodli udělat dva medailové ceremoniály. Ale co jsme měli dělat? Jsme závodníci, kteří následují pokyny.“
O chvílích po štafetě: „Snažil jsem se co nejrychleji dostat na hotel, aby mi tam ošetřili mé zranění. Nějaký čas jsem ještě posílal textovky lidem, kteří si o mě dělali starosti. Pak jsem šel spát a v neděli ráno dopřál mému stehennímu svalu další péči. Uvidíme, jak na tom budu zítra, jestli to zranění nebude horší, než si myslím.“
O konci kariéry: „Jeden šampionát nezmění nic na tom, co jsem v atletice dokázal. Po porážce na 100 metrů mi kdosi řekl: i Muhammad Ali prohrál ve svém posledním zápase, tak se z toho nestresuj. Čeho všeho jsem schopný, jsem předvedl během celé své kariéry. To, že jsem tady prohrál poslední stovku, na tom nic nezmění.“
Usain Bolt
Zda nelituje, že neskončil už po olympiádě 2016: „Ne, jsem v pohodě. Mí fanoušci mě chtěli vidět závodit ještě jeden rok. A bez fanoušků bych to celou tu dlouhou dobu nezvládl. Pokud jsem ještě mohl přijet do Londýna a dopřát lidem ještě jednu show, je to fajn. To je vše, co jsem si přál.“
O překvapeních v Londýně: „Byl to šampionát se spoustou šoků. A také se smůlou pro určité atlety, včetně mě. Jenže všechno se děje z určitého důvodu. Nevím proč, ale prostě se to tak děje.“
Na co se nyní těší: „Až budu svobodný. Celý můj život byla atletika, už od doby, co mi bylo deset. Jakoby všechno, co znám, byla jen dráha. Potřebuji teď trochu relaxovat.“
O budoucnosti jamajské atletiky: „Někteří lidé nám předpovídali mnohem víc vítězství než jen jedno. Bylo to tu pro nás trochu ve stylu nahoru - dolů. Dokonce mě někteří lidé napadli, že jsem v Londýně radši ani neměl startovat. Ale někdy věci prostě nejdou tak, jak si je naplánujete. Na Jamajce máme spoustu talentů. Každý není jako já. Jestli však budou tvrdě pracovat, budoucnost jamajské atletiky je v bezpečí.“
Zda je možné, že se k závodům vrátí: „Ne! Viděl jsem tolik lidí, co se vrátili, a dělali potom ostudu sami sobě. Nechci být jedním z nich.“
