"Ke konci už jsem cítil ruce, ale mával jsem jako blázen, protože mě to bavilo," řekl český vlajkonoš krátce po zapálení olympijského ohně.
Badmintonista, který předloni prodělal rakovinu varlat, ale dokázal se znovu dostat do formy a kvalifikovat se na hry, si čestnou roli nadmíru užíval. "Ohromný zážitek byl, už když jsme přicházeli ke stadionu a vůbec začátek," řekl. Cesta s vlajkou okolo stadionu mu ale utekla rychleji, než čekal.
Popruhy k vlajce odmítl
"Všechno bylo najednou pryč. Tak jsem si užíval zpětně, když jsem tam stál na ploše a přemítal, co všechno tomu předcházelo, Dohromady to bylo úžasný." Vlajka se mu nesla dobře. Pořadatelé mu nabízeli popruhy, ale ty po zkoušce odmítl. "Dalo se s tím mávat, nebylo to moc těžký," řekl Koukal. Myslel si, že vlajku sám umístí mezi ostatní na kopci pod stromem, ale to dělali dobrovolníci.
Šestadvacetiletý Koukal se pak zařadil do české výpravy a uprostřed plochy sledoval nástup ostatních sportovců. Chvilku seděl, povídal si, nebo telefonoval domů blízkým.
Zapálení olympijského ohně sedmi mladými nadějnými britskými sportovci viděli Češi včetně Koukala zblízka. "Moc se mi to líbilo, nebyla to žádná divočina, ale mělo to své kouzlo," řekl badmintonista. Oheň hořel po zapálení uprostřed stadionu, takže nebyl při odchodu do vesnice vidět. "To jediné mě trochu mrzí, protože v Pekingu vidět byl, a tak atmosféra zahájení trvala déle," srovnával Koukal.
