LN: Jak to tedy je s vaším dalším působením v Holešovicích?
Zatím to vypadá, že ve Spartě zůstanu do konce sezony. Obě strany mají zájem, pokud se nestane něco neočekávaného, tak budu dál v extralize. Věřím, že se tady můžu dál zlepšovat, to mě na tom baví.
LN: Máte i další nabídky?
Je ve hře i nějaké Rusko. Ale chci mít jasno do konce týdne, nebaví mě pořád čekat. Nebylo by to slušné ani vůči Spartě, která mi dala nabídku už před čtrnácti dny.
LN: Oslovil vás z KHL Čechov, který najímá bitkaře?
Ne. Znám samozřejmě svou roli a rvačkám se nebráním. Ale chci především hrát hokej a pomáhat týmu. Takže bych ani nechtěl přestoupit do klubu, který by ode mě vyžadoval jenom rvačky, a jinak bych hrál dvě tři minuty. A to by asi byl případ Čechova. To samé jsem řekl i agentovi, ať se vždy ptá na mou roli v týmu.
Trénink Davida Kočího zahrnuje i přípravu s boxerskými rukavicemi.
LN: Předpokládám, že NHL nepovažujete za uzavřenou kapitolu?
To rozhodně ne. Ale nechci se do ní vracet skrz farmu, nezlepšíte se tam, jen stagnujete. Momentálně však ani nemám z Ameriky žádnou nabídku.
LN: Jak jste si zvykl na extraligu?
Je to kvalitní soutěž. Vcelku rychle jsem se adaptoval, cítím se zápas od zápasu lépe. Ještě musím ale vychytat nějaké mušky.
LN: Podobné mušky, jako když jste při posledním utkání namazal na gól českobudějovickému útočníkovi Jiřímu Šimánkovi?
Přesně takové. (usmívá se) Cítím se pořád líp a líp, takže si dovoluju čím dál víc. A pak přijde takováhle chyba. Musím být dál pokorný a hrát svou jednoduchou hru. Chybami se člověk učí. Týmu jsem se však za svou minelu omluvil v šatně po zápase.
LN: Deset let jste hrál v zámoří na úzkém kluzišti, teď musíte bránit na sparťanském „letišti“. Bylo těžké zvyknout si na jiné rozměry ledu?
Nečinilo mi to žádné větší problémy. Spíš mi vadí, že jeden den hrajeme na úzkém ledě v Liberci a druhý den zase jinde na širokém. Je to takové zvláštní skákání. Musím tady víc bruslit než v Americe, nemohu při bránění jen stát.
LN: Cítíte, že soupeři mají díky vám ze Sparty větší respekt?
To já nemohu posoudit. Ale je to možné. Nikdo si mě ještě nedovolil vyzvat na bitku…
LN: Co vás při návratu nejvíc překvapilo?
Asi to, že tu hráči k sobě nemají respekt. V zámoří se nestane, že by do vás někdo najel a provokoval. Tohle si nikdo v Americe nedovolí, protože moc dobře ví, že by dostal na drž… Chybí mi tu respekt jednoho hokejisty k druhému. Hrajme tvrdě a nekompromisně, ale čistě a s úctou a respektem.
LN: Tak to se divím, že jste se ještě nepopral…
Někteří hráči mě ale dost provokovali, až mně vytečou nervy, tak k tomu dojde. Už pár zápasů se těším, až někdo zajede do našeho gólmana. Ale bohužel pořád nic. (směje se)
LN: I když fanoušci neviděli vaše pěsti v akci, už skončil jeden hokejista v nemocnici. Jak došlo k tomu, že má brněnský Miloslav Holec polámaná žebra?
Byla to tvrdá srážka, dohrál jsem souboj u mantinelu. Mrzí mě, že to skončilo zraněním, ale od tvrdé hry tu jsem a budu ji předvádět dál.
