LN: Mnoho lidí tvrdí, že se blíží den, kdy v podobné potyčce někdo na stadionu zemře. Je situace opravdu tak vážná?
Podobný moment je podle mého na spadnutí. Vezměte si příklad toho pořadatele z Mladé Boleslavi, který zůstal v chumlu ostravských fanoušků. Stačilo, aby jedna rána byla vedena hůř, a mohlo dojít k obrovské tragédii. Tento incident byl opravdu velmi rizikový. Devadesát devět procent zápasů v první lize je sice absolutně bezpečných, když se ale stane něco podobného, agresivita se stupňuje. Tihle fanoušci velmi tvrdě útočili i na zasahující policii, což dřív nebylo zvykem. U fanoušků začíná převládat pocit absolutní beztrestnosti.
LN: Co se dá dělat, aby se to nestalo?
Fanoušci si musí uvědomit, že když vniknou na hřiště nebo někoho napadnou, je to velký problém, za který následuje velký trest.
LN: Vraťme se k Mladé Boleslavi. Proč došlo k výtržnostem?
Tenhle případ má několik rovin. První z nich a asi nejzávažnější je technické řešení stadionu. Sektor pro hosty sice odpovídá normě, ale když přijedou větší kluby, jako Baník, Sparta nebo Slavia, tak jeho kapacita nestačí.
ČTĚTE TAKÉ |
LN: To znamená, že hlavním problémem byl malý sektor?
Ten případ ještě není úplně vyhodnocený. Mluvil jsem zatím jen s kriminální a pořádkovou policií i velitelem zásahu. V nejbližších dnech budeme mluvit s pořadateli. Všichni se ale shodují, že hlavní příčinou byl ten sektor. Ze záběrů televize je však jasné, že nemalým selháním byl i fakt, že když došlo k vniknutí polského fanouška Baníku na hřiště, nikdo si nevšímal dalších fanoušků Mladé Boleslavi, kteří se tam ocitli také. Opravdu ale ještě neznám veškeré podrobnosti.
LN: V posledních dnech se hodně mluví právě o pořadatelských službách. Mnoho fanoušků si stěžuje, že je často tvoří lidé, kteří sami vyvolávají konflikty…
Zabýváme se tím hodně, ale tady bych se pořadatelů zastal. Za posledních několik let se situace hodně zlepšila. Není pravda, že by docházelo k pravidelnému selhávání pořadatelů. Naopak. Začíná se tu profilovat skupina elitních pořadatelů, které si pak vybíráme i na utkání reprezentace.
LN: Po incidentu jsou zatím obviněni čtyři nebo pět lidí. Ze záběrů televize je ale zřejmé, že výtržníků bylo mnohem víc…
Média o tom moc nepsala, ale přestupek byl sdělen i dalším dvaceti lidem. Celkem se tedy jedná zhruba o 25 lidí, které postihne nějaký trest. Možná to ale bude ještě mnohem víc, stále se vyhodnocují záběry České televize.
LN: Proč těchto 25 lidí nedostane automaticky zákaz vstupu na prvoligové stadiony?
Tuhle otázku se přes justici snažíme zodpovědět už několik let. Mnoho lidí z justice si zjevně neuvědomuje jednu věc: účelem není tyto fanoušky, kteří se na stadionu něčeho dopustí, zavírat do vězení nebo jim dávat podmíněné tresty. Smyslem je právě dostat je na určitý čas ze stadionů.
LN: Mimochodem, kolik lidí nesmí v Česku chodit na fotbal?
Poslední záznam, který je známý, je z června minulého roku. A tehdy to bylo 45 lidí.
LN: Jak se to kontroluje?
Hlídají to policisté, kteří monitorují dění kolem stadionů a následně i ze záběrů kamerových systémů. Někteří výtržníci ale mohou mít v rozsudku i to, že se v době utkání musí hlásit na policejní stanici.
LN: A co když tento zákaz poruší?
Pak je to vnímáno jako maření úředního rozhodnutí. Pokud je navíc tento člověk v podmínce, poruší tím pravidla podmínky a může skončit ve vězení.
LN: Kolik dalších radikálních fanoušků by ještě muselo dostat tento zákaz, aby bylo na stadionech úplně bezpečno?
To je složité spočítat. Mnoho lidí, kteří do problémů spadnou, nejsou těmi, kdo problémy vyvolávají. Je nutné eliminovat právě tyto spouštěče. Takových lidí budou desítky. Možná sto až sto padesát lidí.
LN: Takže kdyby těchto sto padesát lidí na fotbal nechodilo, byl by klid?
Úplný klid nebude nikdy. Fotbal vždycky přitahoval a bude přitahovat problémy. Klid na fotbale nikdo ani nechce. Spíš jde o to, eliminovat nevhodné projevy, které odrazují ostatní fanoušky.
LN: Dokázali byste těch 150 lidí identifikovat? Znáte je?
To je největší paradox, protože většina těchto lidí je sledována. Některé z nich policie zná i z jiných extremistických skupin.
LN: Jak se díváte na projevy fotbalistů, kteří tyto fanoušky často hájí?
To je jedna z velkých chyb. Počet lidí, kteří jsou schopni udělat na stadionech problém, se pohybuje maximálně mezi pěti až osmi procenty z celkového počtu. Na druhou stranu je tady velká část fanoušků, která vám řekne, že by na fotbal šla, ale necítí se tam bezpečně. Kdyby tam ti problémoví nebyli, horší atmosféra nebude a lidí by chodilo víc.
LN: Jak tedy přimět hráče, aby se takhle hloupě nevyjadřovali?
Když trenér po utkání kritizuje rozhodčí, je okamžitě disciplinárně trestaný. Když ale hráči jdou po zápase poděkovat fanouškům, kteří tam dělají výtržnosti, nic se jim nestane. To je možná cesta. Přitom právě podobné poděkování u fanoušků vyvolává dojem, že se chovají správně. Hráči jsou často vnímáni jako vzory.
LN: Kolik vůbec stojí v Česku boj proti fotbalovému násilí?
To se nedá vyčíslit. Náklady policie na sportovní akce jsou souhrnně kolem 50 až 60 milionů ročně. To ale kromě dění na stadionu zahrnuje i doprovody fanoušků nebo dohled ve městech. Kluby pak rizikovější utkání stojí 350 až 500 tisíc korun za pořadatelskou službu. U reprezentace se tato částka pohybuje kolem tři čtvrtě milionu.
LN: Nedávno se stala velká tragédie v egyptské lize, po utkání Al Ahlí a Al Masrí v Port Saídu zemřelo přes sedmdesát fanoušků. Může si z tohoto případu vzít něco i český fotbal?
Samozřejmě. Tohle utkání je jedním z nejtragičtějších v historii fotbalu. Další milník. Musíme zjistit, jak tomu šlo předejít. Řešili jsme to nejen my, ale i UEFA.
LN: Došli jste k nějakému výsledku?
Došlo k selhání mnoha faktorů. Řešili jsme to i s velvyslanectvím v Káhiře, abychom měli nezkreslené informace. Potvrdilo se, že šlo spíš o vyřizování politických účtů. Stadion byl totiž po bezpečnostní stránce v pořádku. Muselo tedy dojít k absolutnímu selhání pořadatelské služby a bezpečnostních složek. Dalším problémem, o kterém se tady moc nemluvilo, je minulost obou klubů. Přirovnal bych to k tomu, jako kdyby na Baník přijeli fanoušci Sparty, ale v hodně velkém počtu. Ta nenávist byla obrovská. Podobná utkání v době Mubáraka hlídalo 2000 vojáků nebo policistů. Teď jich tam byly jen desítky. Zasahující policisté navíc byli pod tlakem, že kdyby razantně zasáhli, mohl se po nedávných nepokojích otočit hněv davu proti nim.
LN: Zmínil jste UEFA, přitom teď budete v tomto orgánu působit jako bezpečnostní delegát. Co to obnáší?
Vzhledem k tomu, že jsem jediným bezpečnostním delegátem UEFA z východní Evropy, je pravděpodobné, že budu v tomto regionu častěji využívaný. Mentalita fanoušků je tady hodně podobná. Češi se víc blíží západu, ale jak jdete dál na východ, lidi ožívají.
LN: Dejme si příklad. Bude hrát třeba Wisla Krakow proti Crvené zvezdě Belěhrad. Co budete dělat?
Zrovna takový zápas je noční můrou každého delegáta… (smích) Jednoduše řečeno se dá říct, že jako supervizor koordinujete činnost bezpečnostních složek, orgánů místní správy a samosprávy i samotných pořadatelů, aby se utkání odehrálo na odpovídající úrovni. Bezpečnostní delegát však neodpovídá jen za stadion, ale i za dění ve městě. UEFA razí teorii, že nejde jen o devadesát minut, ale o celou image fotbalu.
