Ve Slavii jste skončil před půlrokem. Jaké jste z toho tehdy měl pocity?
Majitel se rozhodl pro změnu, na což má právo. Trenérská práce je zkrátka taková. My rozhodujeme o sestavě a majitel o tom, kdo bude trénovat.
Až po vašem odchodu Slavii koupili Jiří Šimáně a čínská společnost CEFC. Není vám líto, že změny k lepšímu jsou už bez vás?
Fotbal není o lítosti. Já jsem zvyklý se dívat spíš dopředu.
A co tedy na události ve Slavii říkáte?
Zaplaťpánbůh! Klub převzal movitý majitel a já věřím tomu, že se Slavia postupně posune na špičku.
Vy sám se chystáte na nějaké nové angažmá?
Až něco bude, tak dám vědět. Ve fotbale to funguje tak, že nabídka může rychle přijít a člověk se pak musí rychle rozhodnout.
Chybí vám trenéřina?
Je to jen půl roku... Emoce člověk potřebuje a ono to časem přijde.
Alespoň jste měl čas na sledování kazašských úspěchů. Astana, kterou jste v minulosti trénoval, postoupila do Ligy mistrů.
Když jsem tam byl já, tak v Astaně hráli nejlepší domácí hráči, kteří ovšem na evropskou úroveň nestačili. Tak z toho udělali internacionální mužstvo. A měli i trošku štěstí. Nakonec v Lize mistrů čtyřikrát remizovali, což je velmi slušná bilance.
