"Takové fanoušky nikdo nemá, bylo to super, skvělé," řekla po dnešním medailovém ceremoniálu. Zhruba asi s deseti nejvěrnějšími kamarády, jabloneckými pankáči, strávila celou noc, spát se šlo až nad ránem. "Byla hrozná legrace, lidi si je fotili, já musela pryč," dodala se smíchem.
Cenný kov jí dnes předal Steve Backley, slavný britský oštěpař. "Je to příjemný člověk, ale moc jsme nepokecali," řekla Špotáková. Medaile do tvaru V se jí ale moc nezamlouvá. "Říkali, že nejdřív se nám nebude líbit, pak uznáme, že je hezká, a pak že ji budeme obdivovat. Mně se ale vůbec nelíbí, skoro bych řekla, že je hnusná, tak uvidíme," řekla s úsměvem.
Její zraněný loket zdobí modřiny, ale už od úterní kvalifikace. Zřejmě radost z prvního bronzu v kariéře a oslavy způsobily, že bolest kloubu nebyla dnes tak strašná. "Čekala jsem to horší, snad to není úplně zničené," propnula si loket a osahala si ho.
S odstupem je její radost z medaile snad ještě větší. "Když vezmu, že jsem v Monaku nemohla ani otevřít dveře," připomněla strasti s loktem.
Má po závodech, atletiku si teď chce užít. V ruce třímala trubku od jabloneckých ultras a s dalšími kamarády se chystala do hlediště. "Kdy běží ten Svoboda?" vyzvídala. "Doufám, že ještě nějaké medaile přijdou, ale jednoduchý to nebude," dodala.