Takže jaký to byl návrat? Můžete být spokojený?
Není to zlé. Ale udělal jsem tam dvě velké chyby a málem jsem spadl. Měl bych jet aspoň o vteřinu rychleji, takže radši nic nehodnotím. Ale po tom všem, co jsem absolvoval, všechna ta zranění, nemám nárok konkurovat ve sjezdu těm nejlepším.
Opravdu byli překvapení?
Trošku koukali, no. V pátečním tréninku jsem dal třeba Ligetymu vteřinu a byl jsem kousek za specialisty sjezdaři, tak zase zírali.
Cítil jste ještě rameno?
Limituje mě v tom, že nesmím spadnout. Každou jízdou si dodávám trochu víc agresivity, ale prostě nesmím spadnout.
V pátek během druhého tréninku pořadatelé nepustili na celou délku tratě. Jak se projevila na výsledku tato neznalost?
Bylo by určitě lepší projet si i cílovou pasáž, protože já veškerý rychlostní trénink dělám tady v závodech.
Jaký byl povrch, na který jste si vy závodníci postěžovali?
Už se zlepšil. V nějakých bránách to sice ještě bylo trochu hrbolaté, ale pista už aspoň byla kompaktní.
Rakušané zase nedosáhli na zlato a jsou pod obrovským tlakem. Je výhoda, že vás nic netlačí?
Na mě nikdy tlak nebyl. Jsem rád, že jsem tady a můžu jezdit. A když se dívám na časy lyžařů, co jezdí superkombinaci, tak jsem s nimi v tréninku jezdil srovnatelně nebo líp. Myslím, že v superkombinaci mám šanci na hezký výsledek.
To znamená?
Určitě bych chtěl být do desítky. Tajné přání je do pětky. To bych se cítil, jako kdybych měl medaili.
