"Je fajn, že si na mě novináři vzpomněli. Dostat se mezi legendy i touto cestou je hezké. Ale máme hodně sportovců, kteří by si to zasloužili taky," zůstala skromná.
Přivítala skutečnost, že Sportovkyní roku se stala Zuzana Hejnová. "Moc mě to nepřekvapilo, tipovala jsem ji. Zuzka vyhrála úplně všechno, co mohla, zasloužila si to. A hřeje mě, že i ona je vlastně sprinterka, jako jsem dlouho byla já."
Trénovat v teple? O tom se mi nesnilo
Při porovnání podmínek pro atlety kdysi a nyní se nezarazila. "Atleti dnes mohou trénovat v zimě v teple, to je velká výhoda. Já jsem běhala v Čáslavi na sněhu, hodně i na běžkách, případně jsme s trenérem Kváčem jezdili do jablonecké haly. Tenkrát mě nenapadlo, že už za pár let to bude jiné. Teprve když už jsem byla ve špičce, tak jsme mohli jezdit do Itálie. Ale že se dá trénovat na Kanárských ostrovech nebo v Africe, to jsem vůbec nevěděla," kroutila hlavou.
V atletice se dnes točí podstatně víc peněz než kdysi, což může pociťovat i Zuzana Hejnová. Slůvko závist je však Kratochvílové cizí. "Aby se Zuzka nebo kdokoli jiný dostal do špičky, stojí to hodně práce a dřiny. To zůstalo stejné. Ty peníze považuji za správné, na vrcholu atlet dlouho nevydrží. Moje doba se snad už nevrátí, takže to nepitvám. Postesknu si jen výjimečně," přiznala. "Ale je zbytečné se v tom hrabat."
Kratochvílové je dvaašedesát, už téměř rok je v důchodu. "Nemám čas to řešit, v Čáslavi trénuju skupinu dorostenek. Zadarmo, ale vedle nich mládnu, proběhnu se s nimi v lesoparku. Jenže děvčata by dnes chtěla úspěch hned, nechce se jim čekat. Ale třeba si ode mě odnesou aspoň smysl pro povinnost," věří.
A pak se vrátila ke svému důchodu. "Přišlo oznámení, že mi přidali 45 korun. To je prima, ne?" rozesmála se.
