Jak k tomu vlastně došlo?
V zimě jsem byl na dovolené v Americe a právě tam se mi poprvé ozvali. Udržuju si ve Spojených státech kontakty od doby, co jsem tam hrál, navíc předloni jsem jim dělal asistenta u olympijské reprezentace. Takže jsme spolu neustále něco konzultovali, až mi trenér Bob Bradley dal nabídku.
Čím jste Američany zaujal?
Mají ve skupině Anglii a Slovinsko, navíc spousta hráčů hraje v Evropě, takže asi proto mě oslovili. Chtěli, abych v Evropě sledoval všechny hráče a soupeře.
Luboš KubíkNarodil se 20. ledna 1964 ve Vysokém Mýtě a v současnosti je asistentem trenéra u americké fotbalové reprezentace. V dresu československého týmu zažil cestu do čtvrtfinále na MS 1990 v Itálii, o šest let později získal už se samostatnou českou reprezentací stříbro na Euru. Defenzivní fotbalista se nejvíc proslavil útěkem ze soustředění Slavie v Německu v roce 1988 a emigrací do Itálie. Nastupoval za Fiorentinu a německé Méty a Norimberk. V roce 1995 se vrátil do české nejvyšší soutěže. V roce 1998 se vydal do zámořské MSL. Dvě sezony hrál za Chicago Fire, kariéru pak v roce 2001 ukončil v Dallasu. |
Nad tou nabídkou jsem přemýšlel opravdu jen chvilku. To se prostě nedalo odmítnout.
Jak vypadá vaše práce?
Jsem jedním z asistentů Bradleyho a mám na starosti skautování. Nejdřív jen našich kluků v Evropě, teď už skautuju i týmy, které nás čekají ve skupině. Byl jsem se v Rakousku podívat na Angličany, do Irska jsem zase jel za Alžírskem. Teď mě ještě čeká Slovinsko a teprve pak se vydám do Afriky.
Atmosféru mistrovství světa jste zažil už v roce 1990. Dají se vaše současné pocity srovnat s tím, co jste zažíval tehdy?
Ani ne. Už jsem někde jinde, navíc o hodně starší. Tehdy jsem tam jel jako hráč, cítil jsem napětí. Byla to taková předstartovní horečka. Teď je to jiné. Beru to víc s klidem.
Nezávidí vám váš bývalý spoluhráč a současný šéf svazu Ivan Hašek? Také o Africe snil.
Měl jsem teď s Ivanem šanci chvíli mluvit. To víte, byl bych rád, kdyby v Africe byli i Češi, jenže to nevyšlo. Musíme teď využít čas a rychle se připravit na novou kvalifikaci, abychom ji začali dobře.
Když budete upřímný, napadlo vás tehdy v Itálii, že nejste na mistrovství světa naposledy?
Na to se v tu chvíli nemyslí. Beru život tak, jak jde. Jsem šťastný, že poznám mistrovství světa i z pozice trenéra. Jen bych ho ještě někdy rád zažil i s českým týmem. Kéž by to jednou vyšlo.
Vyprávíte teď hráčům v Americe, jak jste jejich předchůdce v Itálii drtivě porazili (Československo v základní skupině vyhrálo nad USA 5:1 – pozn. red.)?
Samozřejmě, na to přijde řeč často. Jsou to sice mladí hráči, kteří to už nepamatují, ale moc dobře znají ty, kteří tehdy Spojené státy reprezentovali. Takže když mě teď popichují, okamžitě jim řeknu: Podívejte, jak jsme vás to v ’90 naučili.
Vzpomenete si ještě někdy na ten šampionát?
Ale jo. Občas někde na internetu zahlédnu nějakou fotku, tak si hned vybavím okolnosti.
Na co nejraději vzpomínáte?
Celkově na tu atmosféru. Byl to krásný šampionát. Rád vzpomínám na Florencii. Tehdy jsme tam oba zápasy vyhráli, byla to paráda.
Na co se teď těšíte v Africe?
Na první zápas s Angličany. Bude to určitě nádherné utkání. Jsem plný očekávání, co mě tam čeká. Jestli to bude třeba stejně krásné jako tehdy v Itálii.
Nemáte strach z bezpečnosti?
I to mě napadá. Nikdy jsem v Jihoafrické republice nebyl, takže jsem zvědavý, co mě tam potká.
A je to přímo strach?
Lehce tam něco takového je. Ale spíš kvůli té neznalosti.
Americký tým je vyhlášený přísnými bezpečnostními opatřeními. Jak to vypadá v praxi?
Pamatuju už olympiádu v Pekingu, kde se o nás starali opravdu na vysoké úrovni. Pořád kolem nás lítá nějaká tajná policie. Ale neprůstřelné vesty si nebereme.
Pro vás není americké prostředí nic nového, ještě před deseti lety jste hrál v MLS. Změnilo se postavení fotbalu za tu dobu?
Fotbal se tam vyvíjí, každým rokem vstupují nové týmy do MLS, takže zájem roste. Bylo to vidět i na vyprodaném hledišti při zápase s Českem. Ale přesto fotbal tradiční americké sporty stejně nikdy nepředstihne. S tím se nedá nic dělat.
Je práce fotbalového trenéra v Americe něčím zvláštní?
Není tam takový šílený stres. Média přece jenom fotbalu nevěnují takovou pozornost třeba jako v Itálii. Je tam větší klid na práci.
Řekněte, stane se vám, že se občas zapomenete a místo "soccer" řeknete "football"?
Já to míchám dohromady. Jednou soccer, jindy football, ale oni tomu rozumí. Nikdo to neřeší. Spousta kluků hraje v Evropě, takže to mají zažité. O ten americký fotbal se už ani tolik nezajímají.
