Arbitráže v NHL: nechutný boj o peníze za hranicí férovosti

Fanoušci ho v Rangers milovali, ale klub na Seana Averyho házel po sezoně samou špínu. Tehdy šlo jen o jedno: dostat pro něj co nejhorší smlouvu. NHL už zkrátka taková je, každé léto nabízí podobných případů hojně. I tak věřte: snad všichni se tomu snaží vyhnout obloukem...

Toto téma je o arbitráži, před níž se hádá klub s hráčem o výši platu, přičemž každá strana má zcela odlišnou představu. A třeba hráčský agent Pavel Maršoun na rovinu líčí: "Bývají to právní bitvy se vším všudy." Právní bitvy, které hnou s psychikou lecjakého ostříleného drsňáka. "Někteří to snáší dost špatně," slyšel také Tomáš Plekanec, český forvard Montrealu.

Spor končívá kompromisem
Dvoutýdenní období arbitráží skončilo pro letošní rok včera, kdy se řešily poslední případy. Za jeden den se vyslechne několik sporů, během pár hodin pak přichází verdikt. A konec. S vítězi i poraženými. "Nedá se přesně tvrdit, zda bývají úspěšnější hráči, či kluby," praví zástupce hokejistů Robert Spálenka. "Jde totiž o to, co si pod tím chce kdo představit."

ZNÁMÉ PŘÍPADY V NHL, KTERÉ ŠLY AŽ K ARBITRÁŽI DLOUHO DISKUTOVANÝ: Sean Avery (rok 2007) - Po příchodu k newyorským Rangers se stal miláčkem Madison Square Garden, jenže klub na něj po sezoně nenašel peníze. Žádal 2,6 milionu dolarů, klub nabízel 1,3. "Je platný, ale týmu i škodí," tvrdili u arbitráže lidé z klubu. "Jsem v šoku," pronesl pak Avery. Soudci mu přisoudili 1,9 milionu, ale v týmu zůstal jen rok. LETOS SLEDOVANÝ: Antti Niemi (rok 2010) - Původně měl být dvojkou, ovšem své mužstvo dovedl k vytouženému Stanley Cupu už jako jednička. Finský gólman se stal hrdinou. Chtěl přidat peníze, ale narazil. A tak mu arbitráž přiřkla 2,75 milionu dolarů, čímž se však už nevešel do platového stropu Chicaga a byl propuštěn. Teď je na trhu nechráněným volným hráčem. POSLEDNÍ ČESKÝ: Jiří Hudler (rok 2009) - V Detroitu patřil mezi podceňované, pobíral 1,15 milionu dolarů. Přestalo se mu to líbit. Ještě před odchodem do Ruska loni neváhal jít k arbitráži, která mu přiřkla 5,75 milionu dolarů na dva roky. "Jsme spokojeni. K nám se může vždy vrátit," řekl manažer Ken Holland. A Hudler se vrátil, nový kontrakt mu běží od letoška.

Aby nedošlo k nedorozumění: arbitráž se týká chráněných volných hráčů, jimž po vypršení předchozí smlouvy musí klub předložit nabídku na novou. Nedojde-li k dohodě, končí obě strany před soudem. V řadě případů se hráč s klubem nakonec i dohodne, jako například v létě Tomáš Fleischmann ve Washingtonu. Jiní? Možná v řízení vyhrají, jenže někdy to výhra vlastně není, což pod článkem potvrzuje příběh brankáře Antti Niemiho... Arbitráž se často chová diplomaticky, spory mezi dvěma částkami řeší kompromisem "něco mezi".

"Ale ne pořád," praví Maršoun. "Můžeme z toho dostat dobrý kontrakt. Záleží, jak se připravíte." Právě agenti své hráče na arbitráži zastupují, odráží nefér útoky klubů, co chtějí soudce přesvědčit, že si požadované peníze nezaslouží. "Musíte si nastudovat statistiky hráče, jeho historii, všechna zranění. A pak srovnávat s jinými, kteří mají lepší peníze než klient," popisuje Maršoun tři týdny příprav.

V Evropě by byli uraženi víc
Sám s Pavlem Kubinou před lety pocítil, jak je arbitráž drsná. Ze sporu s Tampou Bay byl prý český bek pak dlouho rozhozený. "Kluci mi vyprávěli, že jim kluby naložily, kolik snesou," vzpomínal i slovenský hráč Marcel Hossa. Spálenka vysvětluje: "V Evropě by brali hráči urážku víc jako křivdu. V Americe si obě strany podají ruce a řeknou: Promiň, my museli, to je byznys. A vše zapomenuto."

Jako třeba tehdy, před třemi lety v Rangers, kdy klub kritizoval Averyho. Když spor skončil, generální manažer Glen Sather hned pronesl: "Jsme rádi, že je Sean zpátky." Kdepak, v Česku se těchto manýr nedočkáte. Arbitráž o výši kontraktů nerozhoduje i kvůli neexistující hráčské asociaci nebo zakázanému zveřejňování platu hráčů. "Tady se nemá kdo s kým hádat. Nejsou mantinely," říká Maršoun.

Tomáš Plekanec: Kluci odtamtud odcházeli se slzami v očích Dnes si libuje v kontraktu, který letos v Montrealu dostal: za šest roků si Tomáš Plekanec (27) vydělá 30 milionů dolarů. Ještě loni však byl český hokejista v úplně jiné pozici. Po zpackané sezoně tam bojoval o novou smlouvu a složitá jednání s klubem málem skončila u arbitráže. "Naštěstí jen málem. Tam podle mého nechce skončit nikdo," vzpomíná dnes český útočník. Jak to? Prý to tam občas probíhá hodně drsně. Tak si to vemte: hrajete za klub a oni pak ve snaze dát co nejmíň peněz hází na vás špínu... A vy se najednou dozvíte tolik nepříjemných věcí. Slyšel jsem, že kolikrát odtamtud odcházeli kluci se slzami v očích. Neváhají proti vám použít i osobní věci. Například? Nevím přesně, kdo to byl. Myslím, že Tom Poti z Washingtonu. Ne, teď nevím, nerad bych kecal. Ale zaslechl jsem, že toho kluka klub na arbitráži obvinil i z toho, že prý nejedl nějaké maso, tudíž se liší od ostatních, což má špatný vliv na mužstvo. Tohle mi už přijde trochu moc, ale taková je prostě jejich hra. Je to všechno o byznysu, nemazlí se s vámi. To se vám asi ulevilo, že jste se tomu nakonec vyhnul, že? Ulevilo? Ono i záleží na tom, co by mě tam čekalo. Víte, pokud si to člověk nevyzkouší na vlastní kůži, nepozná, jak by se k němu samotnému klub zachoval. Jasně, nikdo se nechce dostat před arbitráž. Ale to nechtějí ani kluby. Nenaruší pak řízení vztahy mezi klubem a hráčem? Dokážou pak ti, které klub před arbitráží pomluvil, znovu v klidu hájit jeho barvy? Těžko říct, já jsem si to neprožil, takže nevím, jak bych se zachoval. Možná s tím problémy někdo má, ale víc bych to v tomhle směru tipoval na kluky z Evropy. Víte přece, jací Američané jsou: skončí arbitráž, oni všechno hodí za hlavu a poklepou se po zádech. Spor skončil, je konec. Je to trochu podobné tomu, jako když se na ledě servete s Kanaďany, dáte si s nimi do držky a po zápase jste znovu kamarádi.