Pravda, v pražské Spartě se chystá na třetí sezonu – zdravý a pořád s velkou chutí do hokeje. Právě tohle byly dva hlavní důvody, proč se rozhodl dál pokračovat. "Ale je mi jasné, že ten konec někdy přijde," uvědomuje si olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa.
A už víte kdy?
Nevím, ani na to nemyslím. Proto mě taky nenapadlo někdy plánovat nějakou svou exhibici, já všechno řeším spontánně. Ale Albi s Gumou měli parádní rozlučku, důstojnou. Oba jsou legendami českého hokeje, oba si ji zaslouží.
Jenže na vás v pátek litvínovští fanoušci opět bučeli. Ještě vám nezapomněli, že jste dal přednost Spartě před jejich klubem...
Člověk si ale postupně zvykne na všechno. Mě to nepřekvapilo.
Ani trochu? Byla to přece oslava, ne mistrovský zápas.
Já vážně věděl, co mě tam čeká. Ale i přesto vám řeknu, že bych za klukama dorazil pokaždé... Nikdy bych jejich rozlučku neodmítl. Že na mě pískali? Pískají tak už dva roky. Možná to zamrzí, ale s tím už nic nenadělám.
Říkáte, že byste na exhibici dorazil vždy. Proč to neudělal i Robert Lang, váš spolužák z party?
Já fakt nevím. Jen jsem zaslechl, že ani neodpověděl na zprávu, ale mně to k němu vůbec nesedí.
Třeba se mu nechtělo z Ameriky, kde žije s rodinou, cestovat.
Ale že by se ani neozval a aspoň se klukům neomluvil? To mi přijde opravdu divné. Jsme všichni velcí kamarádi, chodívali jsme do školy, vyrůstali spolu. Nedávno mi nechával zprávu a já se mu chystám brzy zavolat. Zeptám se ho na to.
Bude se vám po Reichlovi se Šlégrem na ledě hodně stýskat?
Už to nebude nikdy stejné jako dřív. Tihle kluci jsou nedílnou součástí mého života, oni na led zkrátka patří. Při tom si uvědomíte, jak nad námi staršími ta hokejová kosatá stojí. Albi se už vydal na trenérskou dráhu, Guma má zase svou politickou vizi. Já jim v tom přeju pouze všechno nejlepší.
Připouštíte si, že jednou zkrátka nastane den, kdy si uvědomíte, že je definitivní konec?
Je to složité... Hokej hrajete od pěti let, kromě letní dovolené vlastně každý den. Ale je jasné, že s ním jednou praštíte. S tím se holt musím vyrovnat, i když pro mě znamená všechno. Bude těžké se rozloučit, jenže brzy nastane doba, kdy se musím pohnout někam dál.
Proč jste se tedy rozhodl ještě nekončit?
Potřeboval jsem po sezoně trochu čas na rozmyšlenou, po vyřazení v play off máte vždycky horkou hlavu. U mě hlavně rozhodlo, že jsem v pořádku a mám chuť do hokeje. Kdybych z těch dvou věcí jednu neměl, nemá cenu pokračovat.
