"Hlavně se ty brusle musí dobře vyspat," zasměje se Sáblíková a na pokoji, který v olympijské vesnici obývá s Karolínou Erbanovou, je uloží na židli hned vedle postele.
Nože jsou dlouhé 39 centimetrů, ze speciální tvrzené oceli, s rádiem 22 metrů. Cena 700 eur. Budou však ostré natolik, aby její jízda za medailí probíhala bez jakýchkoliv komplikací?
O to se kouč Petr Novák začal starat již před odletem z Česka. "Už tehdy jsem na nich udělal novou kolíbku, různě jsem je rovnal, ohýbal a brousil. Do Soči cestovaly přichystané na boj."
Podobně jako u rychlobruslařů pak po tvrdé přípravě následuje pro brusle "ladění" na místě. Závisí i na stavu dráhy.
Například při kempu v Collalbu to byl v lednu děs. "Tam jsme je museli brousit každý den, protože byly hrozně strhaný," líčí Erbanová. Podobě hovořila Sáblíková loni v Soči na mistrovství světa, kdy tvrdila: "Hala je nová, v ledu jsou nečistoty a zatáčky nedrží, což brusle potom odnášejí."
Letos však nejen ona, ale i největší konkurentka Ireen Wüstová chválí: "Led je tu mnohem lepší než před rokem." "Jo, po třech trénincích na bruslích ani nepoznám, že by bylo ostří ztupené," souhlasí Erbanová.
2006 Turín. Osmnáctiletá rychlobruslařka Martina Sáblíková nesla 10. února českou státní vlajku na zahajovacím ceremoniálu zimních olympijských her v Turíně.
Brusle si české závodnice na závodech doostřují samy, jakmile však s nimi nejsou spokojeny, vstupuje na scénu spasitel Novák. "Občas je to i otázka psychiky," říká Erbanová. V Berlíně se při Světovém poháru stihly se Sáblíkovou o kvalitu ostří dokonce pohádat.
Běžně je před závodem nabrousí za pět minut, ale jindy nad nimi klidně stráví půl hodiny a stále brblají. V tom případě Sáblíková přiběhne ke kouči, podává mu své brusle a žádá: "Pořád je to tupý, tak s tím něco udělej."
Už jen proto, aby rozbouřenou hladinu mysli své svěřenky uklidnil, vzbuzuje Novák vzápětí dojem, že ostří ještě dopiplává. Nehtem pečlivě kontroluje nejen ostří, ale také boky. Pokud se nehet zachytí za rušivý hrot, musí brusli upravit: "V takovém případě by šustila, to nesmí být. Proto je musím zbrušovat z boku i svrchu."
Kanaďané dokonce testovali speciální úpravu nožů, po níž mají odpuzovat vodu a její namrzání na kovu. Jenže do podobných experimentů se Novák nepouští.
Co si naopak hlídá, jsou šroubky, které přitahují nože k botě. Při nácviku startu se mohou na tréninku ohnout. Nebo se při špatném došlápnutí takřka neznatelně ohne pata brusle. Pak opět přichází čas ladiče bruslí Nováka: "Martina je naštěstí už tak zkušená, že každý špatný pohyb brusle na ledu sama pozná a přinese mi je, ať se na to mrknu."
Dnes ve tři čtvrtě na devět Martina Sáblíková vstane, o půl desáté posnídá, před jedenáctou odjede na kole z vesnice na trénink, po poledni se vrátí a dá Novákovi naposledy zkontrolovat brusle. Na chvíli si lehne a pokusí se, aby její hlava byla stejně čistá jako ostří dlouhých nožů. A po třetí odpoledne se opět vydá do haly Adler.
V jejím nitru, na zářivém ledovém oválu, poletí na méně než milimetrovém ostří vstříc čtvrté olympijské medaili.
