Mohli by si je však připomenout i příznivci fotbalu v Česku. Proč?
Zde byl v roce 1911 založen chorvatský fotbalový klub Hajduk Split. Přesně taková slova jsou na pamětní desce, která byla v červnu roku 2001 za přítomnosti představitelů splitského klubu odhalena v pražské pivnici U Fleků.
O devadesát let dříve tam seděli u černého piva Dalmatinci studující v Praze a přišli na nápad založit ve Splitu fotbalový klub po vzoru pražské Slavie. Od nápadu k realizaci nebylo daleko a právě oni, jak se ve Splitu dodnes traduje, přivezli z Prahy do dalmátské metropole první fotbalový míč.
A se Slavií Hajduk údajně sehrál své první mezinárodní zápasy, v nichž podlehl 0:9 a 1:13.
Ale zpět do období druhé světové války. V letech 1941 až 1943 okupovali Split Italové a činovníci Hajduku tehdy vstoupili ve známost tím, že odmítli účast klubu v italské lize, byť výměnou za výstavbu nového stadionu.
V roce 1943 se Split stal součástí profašisticky orientovaného Nezávislého státu chorvatského (NDH), ale nic se nezměnilo - Hajduk opět odmítl účast v lize NDH, neboť vláda kšeftovala s půdou v Dalmácii.
Fotbalisté - partyzáni
V té době už většina hráčů "bílých" byla mezi partyzány, kteří museli na jaře roku 1944 uprchnout z pevniny na ostrov Vis. A právě tam 7. května obnovili činnost Hajduku, a to jako chorvatského sportovního klubu. To učebnice v době Jugoslávie popíraly, podle nich byl Hajduk obnoven jako klub NOVJ (národně-osvobozené armády Jugoslávie).
V době Titovy Jugoslávie už Hajduk, byť klub s "buržoazní" minulostí, netrpěl právě kvůli partyzánské minulosti svých hráčů. A také kvůli tomu, že hned po obnovení činnosti sehrál na osvobozených teritoriích několik desítek přátelských zápasů.
Zřejmě nejznámější je utkání z 23. září 1944 v Bari, v němž Hajduk prohrál s výběrem britské armády (British Army XI) 2:7 a zápasu přihlíželo na 30 000 diváků.