Zmatená, dramatická, nepřehledná? Všechny přívlastky mohl 17. díl Tour de France nést, ke každému by se dala přiřadit minimálně jedna událost, které se na 161 kilometrech vedoucích přes pět vrchařských prémií urodily.
Nejdřív byl hlavním jménem dne Peter Sagan, podle všeho nezničitelný cyklista v zeleném dresu nejlepšího spurtera pelotonu. O úterním dni volna nabral tolik sil, že zase, počtvrté v řadě pádil do úniku a nejvíc ho přitahoval 111. kilometr etapy. Tam ležela první a jediná rychlostní prémie, kde chtěl stvrdit svou už tak dominantní pozici v soutěži.
Dál už si však etapu pro sebe přivlastnili vrchaři. Na Col de Colle Saint-Michel, třetím vrcholu dne, když zbývalo 75 kilometrů k cíli, zaútočil Contador. Australan Rogers mu rozrážel vítr, pak už šlapal Španěl i sám, ale černé komando Sky vedené Leopoldem Königem veškerou neposlušnost trestalo.
Contador se brzy musel vrátit do skupiny, Froomova parta je a nejspíš bude na této Tour nad jeho síly.
Opodál se odehrávala malá osobní tragédie Tejaye Van Garderena. Američan po dvou pátých místech z Tour myslel konečně na pódium, ale ne, nešlo to. Už ani domestici u utrápeného cyklisty nezůstali, a ten už za chvíli stál u krajnice. „Bolel ho žaludek už o volném dnu,“ prozradil masér BMC. A tehdy Američanova francouzská pouť skončila. Do etapy vstupoval na 3. místě...
Chris Froome zůstává i po 17. etapě v čele celkového pořadí.
A znovu ofenziva, Froome nesmí dostat ani kousek prostoru vydechnout. Rolland, Rogers, Gallopin, pak i Kreuziger, ale König dál drtil odpor proti dominantní pozici jeho Sky.
Z původně 28členného úniku, který prchal 10 minut před pelotonem, už zůstali jen nejlepší a Geschke se rozhodl pro sólo akci. Že dosud získal jen dvě profesionální vítězství? Že za ním šlapal skvělý vrchař Pinot, nebezpečný Talansky? Zkusím to, řekl si a vyrazil za dobrodružstvím.
Do skupiny pronásledovatelů s Rogersem a Malorim se mezitím zaháčkoval Jan Bárta. A tehdy se peloton vrhl do boje s Col d´Allos, nejvyšší bodem této Tour, kde na prvního muže na vrcholu čekala prémie 5 tisíc eur. Na účet si je připsal Geschke a pak se spustil dolů do údolí, o 800 výškových metrů.
Pinot ještě pod vrcholem Allosu ujel dalším stíhačům, jako bych chtěl napravil zkrat z Mende, kde mu prvenství uteklo po školácké chybě. Jenže další přidal při sjezdu - rval se, aby se dotáhl na osamoceného uprchlíka, jenže v zatáčce škrtl pedálem o asfalt a zničehonic ležel na asfaltu.
A Geschke dál prchal. Za vítězstvím.
Vletěl do posledního stoupání etapy, na kopec, který před čtyřiceti lety sesadil z trůnu Eddyho Merckxe, který si v té době myslel na šestý žlutý dres. Zběsile dupal do pedálů, ale ani Talansky, ani Pinot už se na zvrat nezmohli.
„Trvalo mi asi tři minuty, než jsem si uvědomil, co se stalo,“ žasl vítěz. „Prvním úspěchem bylo, že jsem se dostal do úniku, a pak jsem musel něco vymyslet, něco zkusit. Pak jsem nastoupil, najednou jsem měl náskok a velkou šanci. Na tento moment jsem čekal 15 let!“
