Tahle pouhých 162 centimetrů vysoká dívka prakticky nikdy nesundá z hlavy módního kulicha a se sněhem si rozumí jako málokdo. Na co sáhne, to se jí daří.
Na snowboardu patří mezi obojživelnice, tedy univerzálky, chceteli. Zvládá totiž slopestyle i U-rampu. Připomeňme, že slopestyle je disciplína, při níž se předvádějí triky na nejrozmanitějších překážkách, jakými jsou třeba zábradlí, a navíc se přes ně i skáče.
Šárka PančochováNarozena: 1. listopadu 1990 v Uherském Brodě. Zvláštnost: Snowboarding dělá pro potěšení a nebere svůj sport jako práci či nutnost. S oblibou vykládá, že do Soči neletí na mejdan, ale pro medaili. V minulém roce nemohla šest měsíců trénovat kvůli zlomené klíční kosti. Složité období ale zdárně překonala a nyní už je naprosto v pořádku. Největší úspěchy: Vyhrála dva závody SP, první v roce 2010 na U-rampě, druhý před necelým měsícem ve slopestylu. Na MS vybojovala v roce 2011 stříbrnou medaili, stejně jako loni na X Games. Je juniorskou mistryní světa v disciplíně Big Air. Proč by měla přivézt medaili: Nepropadá nervozitě, působí klidně, vyrovnaně a v pohodě. Sebevědomí jí určitě zvedlo i nedávné vítězství v závodě SP. Proto by měla zvládnout i olympijskou atmosféru v Soči. Jak dopadne v Soči – tip LN: Ve slopestylu získá minimálně bronz. |
U-rampa, to je zase ježdění v půlkruhovém korytě a rozhodčí hodnotí obtížnost a provedení jednotlivých triků. Pančochová jezdí po svazích na prkně Flow Snowboards. Její model Jewel je dlouhý 146 centimetrů a říká mu Miláček.
„To proto, abychom si vytvořili mezi sebou co nejlepší vztah,“ směje se. Snowboardu se prý věnuje hlavně proto, že se s prknem na nohách cítí svobodná, klidná a hlavně v naprosté pohodě. Jak ostatně tihle volnomyšlenkáři ze světa akrobatického lyžování a snowboardingu od nepaměti bývají. „A taky se mi líbí, jak se s ostatníma holkama (rozuměj soupeřkami) vzájemně pořád podporujeme a jak si přejeme úspěch. A to i přesto, že se blíží olympiáda a leckdo se možná strachuje, aby se vůbec kvalifikoval.“
Zpočátku se trénovala sama, ale po čase jí začal radit Martin Černík, bývalý vynikající závodník a výjimečná osobnost snowboardingu. Právě on a další trenér Josef „Jožin“ Toufar se výrazně zasloužili o úspěchy, které začala sbírat.
Černík si pochvaluje, že spolupráce s Pančochovou funguje bezproblémově: „Cestujeme za ní na všechny důležité závody, takže se může soustředit jen na ježdění, což je důležité. Jinak nás ale věčně po ruce mít nepotřebuje. Je naprosto samostatná a cílevědomá.“
Na světový šampionát se poprvé vydala v roce 2009, o dva roky později už si pak z něj přivezla nečekané stříbro právě ze slopestylu. Premiéru na olympiádě si odbyla ve Vancouveru před čtyřmi roky, kde skončila na 14. místě. Na U-rampě. Spokojená samozřejmě ale nebyla ani za mák.
Pokažený Vancouver
„Nepodařilo se mi tam zvládnout ani jednu jízdu čistě, takže se teď samozřejmě snažím, aby se historie neopakovala,“ povídala. Jisté zákonitosti související s olympiádou by ji ale mohly lehce znepokojovat. Krátce před Vancouverem totiž vyhrála svůj první závod Světového poháru v rakouském Kreichsbergu. Na zopakování tohoto výstavního kousku si musela počkat až do nedávných vánočních svátků. Krátce před nimi zvítězila v americkém Copper Mountain. Tedy také nepříliš dlouho před olympiádou…
Pančochová ale zároveň ví, že jedna zásadní věc se od minulé olympiády změnila. V Kanadě se ve slopestylu ještě nezávodilo, jeho premiéra se chystá do Soči. Na olympiádu se ale zatím snaží moc nemyslet, spíše si prý užívá závody, trénink a vůbec čas před ní. „Až ale přijde ta správná chvíle, to se to tam pokusím poslat…“ prohlásí vcelku srozumitelně. Oním slůvkem poslat má samozřejmě na mysli pokus o medaili.
„Jestli se ale člověk na bednu dostane, nebo ne, to záleží na spoustě faktorů,“ ví moc dobře. „Nejdůležitější ale asi bude zachovat si klid a jízdu zvládnout jak nejlépe to půjde.“ S oblibou také dost často říká, že do Soči nejede kvůli mejdanu, ale proto, aby se pokusila o stupně vítězů. „Výhra v Copper Mountain mě před dalšími závody pořádně nakopla,“ ohlédla se za povedeným závodem, který zvládla i navzdory složitým podmínkám.
Kvalifikovaná je sice pro U-rampu i slopestyle, víc si ale věří ve „svém“ slopestylu. „Mám ho určitě víc najetý a je promě jasnou prioritou,“ řekne rázně. Kombinovat obě disciplíny je totiž poměrně náročné a U-rampu kvůli zranění v posledních týdnech navíc moc netrénovala.
Přípravu na olympijskou sezonu měla právě kvůli zdravotním problémům dost komplikovanou. „Při tréninku se mi podařilo na trampolíně spadnout na rameno a já si zlomila klíční kost,“ připomíná dost vážný problém. Věci se ale snaží brát přesto pozitivně. „Zase jsem si přes léto docela odpočinula a nabrala nové síly,“ komentuje svoji rehabilitační půlroční přestávku.
O tělo se už víc starám
Klíční kost už je ale prý v naprostém pořádku. „Do všeho už jdu naplno, skutečně mě zranění v ničem neomezuje a nelimituje. Začala jsem se v poslední době o své tělo taky trochu víc starat,“ říká. „Věnuju se třeba józe, strečinku, chodím do posilovny. Řekla bych, že mi tyhle věci určitě pomáhají.“
Narazit na tuhle drobnou dívku v Česku se povede jen občas, protože se většinou připravuje na severoamerickém kontinentu. Protože tréninkové podmínky tam jsou nesrovnatelně lepší. Černík kdysi dokonce prohlásil, že podmínky v Česku jsou spíše pro děti a amatéry. V příštích dnech ji ještě čeká Světový pohár v kanadském Stonehamu, pak mimořádně uznávané prestižní XGames. Na dva dny stihne ještě nakouknout do své domoviny, a pak už se vydá směr Soči.
Nikole Sudové před časem v Soči ujel celý svah pro závod v boulích, takže ho Rusové museli znovu navršit a zpevnit. Pančochová zase kroutí hlavou nad tím, jak tam organizátoři nakládají s životním prostředím „Olympiáda by měla probíhat v harmonii s přírodou, a ne že se zlikviduje třeba kopec a zaplatí za to strašný peníze. Ale dost, škoda slov…“
