10 českých nadějí pro Soči: Bauer se ještě nenaučil prohrávat

Jeho situace před posledními hrami v životě vypadá trochu zvláštně a neurovnaně. Po dvou letech přeplněných nepříjemnými zdravotními problémy, a s nimi související nespokojeností s výkony se nedávno konečně začalo zdát, že vše špatné se k dobrému obrací.

Bauera hned v úvodu sezony naladilo vítězství v závodě Světového poháru a vše náhle vypadalo jiskřivě a optimisticky. Jenže koncem roku se jeho organismus lehce zadřel. Unavené tělo se vzepřelo vysokým tréninkovým dávkám a zlehka si zastávkovalo.

Forma z euforických výšin poněkud spadla, což však zároveň neznamenalo paniku. Ostatně, i po předčasném odstoupení z prapodivně poskládané a mnohými světovými esy kritizované Tour de Ski zůstává Bauer v klidu. Však už dopředu vyhlásil, že do sjezdovky Alpe Cermis už se nejspíš v posledním dějství Tour škrábat nebude.

Před Soči totiž hodlá tenhle šestatřicetiletý chlapík raději šetřit síly. Momentálně doma odpočívá, polehává a vnímá, že tělo se znovu nabíjí potřebnou energií. A co je důležité – věří si.

"Historické zkušenosti mi napovídají, že mnohokrát jsem se před závody cítil strašně silný; třeba i při posledním tréninku," rozjímá. "Šel jsem pak do závodu s tím, jak to všem ukážu a… A ono to pak většinou zrovna moc dobře nedopadlo. A naopak. Kolikrát jsem se před startem soužil myšlenkami, jestli vůbec závod dokážu odjet. Tak divně jsem se cítil. No, a pak jsem dost často vyhrál! Takže – na každý start se připravuju s jistou pokorou, ale rozhodně ne s obavami." Ačkoliv velkých výher už posbíral na běžkách požehnaně, ví moc dobře, že porážek či průměrných výsledků si užil logicky víc než triumfů. Přesto se prohrávat dodnes moc nenaučil… "Přiznávám. Prohrávat fakt neumím!" řekne jasně, byť s pobaveným výrazem ve tváři. "Přece není možné projet cílem na dvacátém místě a říct si – fajn, to je super, že jsem prohrál…Samozřejmě že emoce za cílem prožívám, ale zároveň, když se mi něco nepovede, hledám chybu především v sobě." I když… "Jistě, občas se nahlas zmíním, že mně třeba nejely zrovna moc dobře lyže, to jo. Ale opakuju, každý, kdo mě zná, ví, že stejně kritický umím být i k sobě."

V Soči se Bauer původně chtěl pustit jen do čtyř závodů, přestože cítil, že by ho trenér Miroslav Petrásek nejspíš rád vtlačil i do týmového sprintu. "Já ale nejsem Northug, který klidně objede úplně všechno. Týmový sprint by měl za nás jet Jakš s Razýmem; nemá smysl, abych tam zbytečně vyplácal síly."

Takhle mluvil začátkem sezony. V těchto dnech ale názor změnil.

"Teď na mě naopak Lukáš trochu tlačí, aby mohl týmový sprint jet," usmíval se včera Petrásek. Což asi souvisí i se skutečností, že Bauer nakonec po konzultaci s trenérem v Soči nenastoupí na start úvodního duatlonu a energii si schová na "svoji" nejsilnější patnáctku. Právě při ní by mělo explodovat všechno jeho umění. Pak by ale nastoupil možná jen ke třem závodům… "No a co?" reaguje Petrásek. "Myslíte si, že to Lukášovi bude vadit, když na patnáctce vyjede medaili?" rozesměje se.

Většinu svých historických počinů předvedl Bauer v intervalových závodech. V oněch s hromadným startem mu totiž chybí dravější finiš. Ten mu už sudičky nadělit nestačily. Dá se ale vůbec vymyslet nějaký plán, aby se případně v Rusku prosadil i v závodě na 50 kilometrů, kde se dá očekávat tradičně nudné a taktikou svázané představení?

"Já v závodech, kdy lyžaři jedou pohromadě, skutečně moc nevyčnívám. Ale pozor! Taky už se mi třeba ve Falunu povedlo za velmi těžkých podmínek všem asi kilák před cílem odjet… Vymyslet se určitě něco dá, to jo. Jenže při těchhle závodech je nesmírně důležitá zejména týmová taktika. Apři ní potřebujete vyrovnaný tým. Ten ale zatím k dispozici nemáme."

Bauer v posledních letech občas mění způsob přípravy, hledá nové tréninkové parťáky, rozhlíží se i za hranicemi vlasti. Před olympijskou sezonou se dokonce rozhodl angažovat nového osobního servismana Víta Zahulu, který by měl pokračovat v práci Bauerova letitého dvorního mazače Víta Fouska.

Vím, že se konec kariéry blíží

"Je mi jasné, že patřím k nejstarším chlapům v reprezentaci, ale pořád si myslím, že se můžu s nejlepšími na světě rovnat," přemítá. "Takže často spřádám plány, jak to zařídit, aby v zimě všechno fungovalo, jak má."

A s tím souvisí také ona poněkud citlivá výměna. Bauer prý vnímá, že z Víta Zahuly čiší hlad po intenzivní práci, ochota ke zkoušení novinek a mladická zapálenost pro věc.

"Navíc své práci věnuje prakticky veškerý čas," všiml si Bauer. "Vím, že se můj sportovní konec blíží, a nechtěl bych si později vyčítat, že jsem nezkusil něco nového. Což ale neznamená, že jsem jedenáct let dlouhou a hlavně úzkou spolupráci s ‚Fousem‘ ukončil jen tak lehce."

Změna dost možná do jisté míry souvisí i s nevyzpytatelnými podmínkami, které na lyžaře v Soči čekají. Právě mladý Zahula by možná dokázal odhodit konzervatismus a vnést cosi progresivního do přípravy lyží.

"V Rusku může skutečně nastat obrovský problém s mazáním," ví Bauer moc dobře. "Blízkost moře klidně strukturu sněhu dost nezvykle ovlivní. Horší než v Naganu před šestnácti roky to ale snad už být nemůže," vzpomíná na podivné složení vloček, na které se v Japonsku prakticky nedalo namazat.

"Ale co, jen ať se servisáci v Soči zapotí. Proč by měl téct pot jen z nás, ne?"